Ahiru no sora (2019)

Máte-li dosledovány všechny klasiky sportovních anime a roupem už nevíte, na co byste se ještě měli podívat, pak bych vámAhiru no soraasi mohl opatrně doporučit. Jedná se ve všech směrech o průměrný, místy až podprůměrný šónen, který těžko může někoho nadchnout a k basketbalové klasice jakoSlam Dunknebo i k tomu blbémuKurokovito má daleko asi jako Česko k platům na úrovni Německa. Příběh je naprosto tuctový, což by bylo u šónenu odpustitelné, pokud by příběhovou tuctovost dokázal kompenzovat výborně napsanými postavami. A tady je právě ten největší problém – za celou dobu jsem si v té přehlídce nudy a šedi nedokázal najít jedinou postavu, která by si získala můj zájem a sympatie. U jedné to vypadalo zprvu nadějně (Tobi), ale i ta brzy zapadla mezi ostatní šeď. Druhým zásadním problémem je animace. Sportovní anime mají tu smůlu, že se v nich velmi snadno dá odhalit nezkušenost tvůrčího týmu s tvorbou akčních sekvencí, aAhiru no soraje v tomto ohledu přímo nahým králem – zápasy zde naprosto postrádají dynamiku, jsou v podstatě jen sledem více či méně statických obrázků, které jsou ještě k tomu tak nešťastně nasnímány a sestříhány, že se v nich špatně orientuje, a jen těžko lze vybrat nějakou scénu, která by se mi vryla do paměti. Dovedu si představit, že kdyby se produkce chopilo třeba studio Production I.G, mohla by z toho být podívaná minimálně na 3*, ale takto připomíná sledováníAhiru no sorapití čaje louhovaného z nějakého osmého, devátého nálevu. Končím po 15 dílech, neuražen, nepotěšen.(24.01.2021)

Slabý rozjezd (nebo mi pomohl půlrok pauza a shlédnutí 2/3 seriálu najednou?) a 50 odstrašujících dílů. Ale stálo to za to. Jen pár věcí - (počátek spoileru, tak bacha ;) ) to nemohli vyhrát ani jednou? Jako jo, realita je podstatná, ale nějaká ta naděje? Nebo ten "poslední koš posledního zápasu" (jo, od našeho nešiky bych chtěla hodně, ale come on ;) give them some hope) ... nebo mě celkem pobavilo, jak jim srali na hlavu a pořád je měli za "chuligány" (nebyli daleko od pravdy btw) a pak od nich čekali co? Že vyhrajou nad tamějšími mistry? Get fucking real. Ale táborák se povedl. :D (konec spoileru) Netuším, koho jsem si oblíbila před rokem, nejspíš nikoho >.> a poháněla mě zvědavost, kam se to až zvrhne... a pak ohlášení 50 dílů mě odradilo, takže bye-bye... no a nyní jsem si svého oblíbence našla (frajírek Kite mě nějak okouzlil svými schopnosti asi) a Mokichi byl taky docela vtipná figurka - ale potkat bych ho nechtěla :D dejm, v tu chvíli bych na tom byla stejně jako Sora :D a překvapivě mě dostal ke konci i Momoharu. Chiakiho vtípky byly někdy moc, ale taky nebyl postava jen tak "na parádu či do počtu". Hlavní hrdina a má komplex? Check. Random zbytek neschopného týmu, co se ani po 50. dílech nic nenaučí (opět připomínám, že jsou to chuligáni a flákači, co začali hrát basketball před měsícem)? Check. Ale jako jo. Pobavilo. Možná mi pomohla ta půlroční pauza. PS: Nesnáším, když se anime snaží tak špatně působit na city (Sorova matka >.> mohli jsme to mít bez toho "věčně umírajícího/nemocného rodiče", ale pak by tam asi bylo málo drama... well, whatever - Happy go ducky~) PPS: Neroztahujte jeden krátký zápas na 5-8 dílů, člověka to přestane bavit.(11.11.2020)

Nemám moc co bych dodával k tomu, co píšeGokua jeho komentář dokonce považuji za zábavnější, než některé části tohohle sportovního anime. Ze začátku mi docela vadilo už jenom to, že si autoři vymysleli snad všechny nejklasičtější překážky, které může sportovní tým i jeho hlavní hrdina mít. Problémy s výškou u sportu, kde jsou centimetry navíc rozhodně výhodou? Máme. Mama drama? Taky. Parta delikventů se zlatými srdíčky? Jo, to je náš tým. Romance? Na ty asi taky dojde... Chápu, překážky jsou důležité a jejich překonávání skrze trénink a obrovské odhodlání jsou pro shounen esenciální. Ale není toho tady zbytečně moc? Ze začátku mě to ještě bavilo, ale když přišel první zápas, který byl rozvleklý a neměl vůbec pro mě tu správnou dramatickou atmosféru, tak můj dojem začal jít do háje, zájem opadal a přišlo neodkladné -Drop u 20. dílu, kdy jsem si nejprve říkal, že si dám pauzu a pak mě to třeba zase přiláká nazpět. Vyšel 26. díl a já nemám potřebu se k Ahiru no Sora vracet, chybí motivace i nálada. Za mě průměrný sportovní shounen 5/10(09.04.2020)

[Drop 17. ep]Máte rádilétajícího volejbalistu? Tak toto vypráví prakticky stejný příběh. Jen ten míč je trochu větší a těžší. Ale oprotičernému krkavcitam schází nějaké to kouzlo. Není to vyloženě zlé. AleNaruto bez čakerse mi líbilo víc... K mému překvapení mě dost chytl začátek, ale okolo 12. ep to začíná být o tom stejném, nic nového, vytratil se duch... Krombull's eye duabych doporučil pro milovníky basketu spíšeDuhové Teletubís. Oproti tomuto to má zajímavé postavy, náboj, vtip, akci.Eine Kleine Hito 55 %(29.01.2020)