30-sai made dótei da to mahócukai ni nareru rašii (2020)

Už sem viděla několik "live action" zpracování mangy či anime, a tohle je podle mě jedno z nejlepších, hned vedle Erased. Casting je velice dobrý a zatímco s Adachim se opravdu dá skvěle sympatizovat, Kurosawa je správně "perfect". 
Já jsem první viděla anime verzi, a upřímně ta live action mi přijde lepší. Nějaké scény samozřejmě lépe fungují kreslené a naživo je to trochu cringe, ale to jsou všeobecně nedostatky japonských live action, a oproti jiným počinům byly tyhle scény tady dost minimální. Dokonce v určitých momentech je to lépe udělané, než v anime. Hlavní postavy mají patřičnou chemii a vtipné momenty jsou opravdu vtipné a rozesmějí (dokonce když už jsem viděla anime). Prostě to funguje, a to i s tím, že předloha a koneckonů i samotná premisa pracují s velkým množstvím interních monologů, což může být na obrazovce trochu nezáživné, ale tady to funguje. Seriál dodá přesně to, co slibuje, a hezky zabalené. 
Za mě ideální start pro lidi, co chtějí kromě anime zkusit i hrané japonské seriály. 
Jediné, za co bych trochu sebrala body je vedlejší dějová linka s Tsugem, ale ta se mi nelíbila ani v anime, a tady má naštěstí trošku míň prostoru. Ale protože nejde dát 4.5*, a 4* mi přijdou nedostatečné, tak dávám 5*.(08.04.2024)

Je to roztomilé už od první epizody, a na rozdíl od thajské verze má tato série uvěřitelný děj, kde se neustále střídá lehká romantika s komediálností. Příběh má hlavu a patu díky bezchybnému scénáři a propracovaným dialogům. Nejvíc ocenit musím herce v hlavních rolích, kteří dostali šanci ukázat divákovi celou škálu vrstev a emocí. Celé je to podtržené úžasným ústředním songem Ubugoe od japonské kapely Omoinotake. Zde není co vytknout. Velmi doporučuji.(04.04.2024)

Čekala jsem od toho trochu něco jiného, když už to dostalo takových ocenění. Přiznávám, že začátek byl fajn. Pomalejší a pořád ještě nebylo odhaleno, co bude následovat, až si řeknou to své – je to vzájemné. Jenomže tak od třetího čtvrtého dílu to pomalu spadalo do klasické šódžo šablony. Postavy, děje, všechno. Někdo by mohl namítnout, že to přece nevadí a já bych souhlasila nebýt toho, že je to prezentované jako něco super, něco s přidanou hodnotou. Což vlastně ten seriál nemá. O gayích toho natočili Japonci spoustu, dokonce některé ty seriály dostaly i stejné ocenění, akorát v předešlých ročnících (Kinó nani tabeta?, Ossan's Love) a ty měly mnohem originálnější příběh i postavy. Tohle je čistá nevinná romantika z kanclu. Je úplně fuk, že jsou to chlapi. Tohle už tu tisíckrát bylo a to mě zklamalo. Hlavně ke konci už se to začalo trochu táhnout. Rychle zkouknuto, rychle zapomenuto. 55 %.(22.02.2021)

Už při první výtahové scéně jsem věděla, že mě Cherry Magic bude hrozně bavit - hlavně komické scény fungují dokonale. Ty romantické jsou často velmi přehnané a i tím je seriál ještě víc zábavný a vskutku má člověk často pocit, že se dívá na hrané anime. Je tam strašně moc klišé scén, které jsou ale podány buď hrozně mile nebo právě vtipně a zajímavě, takže to vůbec není něco, co by vadilo, vůbec se to nezdá mimo, spíš naopak. Člověk si velmi rychle zvykne na tempo a náladu celého seriálu, hned z prvního dílu chytnete ten "vibe" a víte, na jaké vlně se pojede. A všechny díly si udržují stejnou kvalitu, není tam moc slabých okamžiků. Snad jediné, co mi vadilo, bylo přehrávání Tsugeho, na mě byl až moc dramatický.
Hlavní hrdina, Adachi, je hrozně sympatický a milý a pravděpodobně se s ním ztotožní hodně lidí, určitě i ti, co nejsou až takový ztracený případ jako on. Přeci jen, každý někdy zažil "socially awkward" situace a cítil se mezi lidmi nejistý. Pravda, Adachi je extrémní případ. Skvělé je, že i když jeho nová nadpřirozená schopnost je to, co žene zápletku vpřed, téma seriálu je ve skutečnosti o něčem jiném - jak překonat sám sebe, jak udělat tu správnou věc, i když má člověk velký strach ze selhání.
Úplný bonus byla Fujisaki, což byla asi první aromantická postava v seriálu, kterou jsem viděla. Její malý vnitřní monolog (taktéž ve výtahu) byl velmi dojemný. "Nezajímá mě, co si o mně ostatní myslí. Stejně jsem zvyklá předstírat, že jsem normální."(13.01.2021)