13. komnata S19E25 — 13. komnata Milana Špinky

Úspěšný československý motocyklový závodník se po několika velmi vážných úrazech dokázal vrátit na plochodrážní ovál a znovu vyhrávat. Jeho příběhem provází Ivo Helikar... Milan Špinka byl jedním z našich nejúspěšnějších plochodrážníků. Narodil se v Pardubicích a ploché dráze se věnoval po vzoru svého otce Milana Špinky staršího. V roce 1974 se stal ve švédském Nassjo po Antonínu Švábovi druhým a zatím i posledním naším mistrem světa na ledové ploché dráze. O dva roky později získal v Assenu ještě stříbro. Nikomu dalšímu v České republice se už nepodařilo tento úspěch zopakovat. O rok dříve zvítězil v legendárním závodě o Zlatou přilbu v Pardubicích. Ve finále tenkrát startoval na vypůjčené motorce dalšího jezdce Evžena Erbana. Třikrát za sebou Milana zranění vyřadilo na celý zbytek sezony. V květnu 1975 si zlomil klíční kost, o rok později v Ostravě utrpěl úraz hlavy. Krev tlačila na zrakové centrum a on přestal vidět. Byl umístěn do přetlakové komory a poté letecky transportován do Prahy. Deset dní byl v kómatu a lékaři jeho stav označili za klinickou smrt. Ale probral se a vrátil se mu i zrak. Nejtěžší zranění ho však potkalo v roce následujícím, kdy se mu za jízdy dostala noha do drátů motocyklu. Hrozilo, že o ni přijde, nakonec ji však lékaři zachránili a odnesl to kloub v palci, který musel být operativně odstraněn. Po roce mu z nohy vyndali železa a on se mohl vrátit na plochodrážní ovál. Dokonce se mu podařilo získat další mezinárodní úspěchy. V letech 1980 v Eindhovenu, 1981 v Inzellu a 1982 v Kalininu vybojoval se Zdeňkem Kudrnou druhé místo na světovém šampionátu na ledové ploché dráze dvojic. Po skončení sportovní kariéry byl léta trenérem a manažerem plochodrážního klubu na pražské Markétě.