13. komnata S15E06 — 13. komnata Jiřího Slívy

Kreslíř, humorista a výtvarník se léta potýká s neléčitelným šelestem v uších.Výtvarník, humorista a básník, věnující se kreslenému humoru, litografii a knižní ilustraci Jiří Slíva se narodil 4. července 1947. V roce 1966 odešel z rodné Plzně do Prahy, kde vystudoval ekonomii a sociologii. Vtipy a aforismy měl rád už jako mladý kluk. Od roku 1979 je karikaturistou a výtvarníkem, později se věnoval také technice litografie, k níž ho roku 1980 přivedl výtvarník Jiří Šalamoun. Píše i verše pro děti. Jeho začátky si mnozí pamatují z humoristického časopisu Dikobraz. Publikoval v deníku Mladá fronta i časopisu Mladý svět. Vydal řadu knih a kreseb u nás i v zahraničí. Jeho kresby a karikatury byly a jsou publikovány v New York Times, Wall Street Journal, Stern, Die Welt, Le Monde, Playboy a mnoha dalších světových periodikách, uspořádal mnoho výstav. Je držitelem spousty mezinárodních ocenění. Jeho nadhled a bystrý pohled na svět kolem nás vytváří v jeho kresbách a grafikách jemný inteligentní humor, který často staví na kontrastech seriózních témat v nečekaném úhlu pohledu. Je členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar a v kapele Grafičanka hraje na kytaru.Ještě v dobách studií na Vysoké škole ekonomické v Praze měl při vojenské přípravě nepříjemný zážitek, který ho poznamenal na celý život. Během nácviku střelby samopalem neopatrnou manipulací vyšla z jeho zbraně rána. Poté mu šumělo v uších a ztratil sluch. Byl hospitalizován ve Vojenské nemocnici s poškozením centrálního nervu. Od svých třiadvaceti let proto žije s tzv. tinnitem, což je odborné označení pro šelest v uších, který není úplně léčitelný. Pacienti se s neustálým zvoněním či cinkáním v uších musí naučit žít. Dostal tenkrát tzv. modrou knížku, ale následky tohoto psychicky náročného onemocnění pociťuje v určitých situacích dodnes. Při jízdě v tramvaji, v kostelech a katedrálách, při poslechu soprán saxofonu a klarinetů, mívá obtíže, když je unavený, i poté, když se pořádně nevyspí. Naopak v hlučných prostorech je mu lépe, tam své pískání v uších neslyší. I proto raději nezůstává v klidu, neustále něco dělá, aby se od vnitřního hluku odpoutal a zapomněl na něj. Kdo ví, jestli by bez těchto potíží byl tak pilný a aktivní a dokázal udělat tolik umělecké práce, kterou má za sebou.