Zlatovláska (1955)

Krásna rozprávočka. Myslím, že jej bábkové prevedenie by sa páčilo deťom aj dnes.

Celkom fajn. 6-7/10.

Tento bábkový rozprávkový príbeh o Zlatovláske patrí do základného genofondu našej kultúry a v onej dobe to bol prelomový snímok. Krásne bábkové zobrazenie predlohy od Erbena, ktorá dýcha vzácnou rozprávkovou atmosférou a ktorou vás prevedie podmanivý hlas Václava Voska. V súčasnosti už je na tejto rozprávke vidieť zub času a dnes to už až tak neobstojí, ale treba proste uznať, že svoju umeleckú hodnotu to má aj po dlhých desaťročiach. 65 %(14.03.2025)

Zlatovláska, klasická erbenovsky výchovná pohádka, je ve veršované podobě básníka Josefa Kainara a v loutkoherecké drobnokresbě Hermíny Týrlové nápaditou přehlídkou dětskému publiku. Hřejivý hlas Václava Vosky je nadán laskavostí, výtvarná podoba loutek, dílo Ludvíka Kadlečka, pečlivě dbá na detaily, souvislosti a genia loci tvůrčího nadšení. TýrlovéZlatovláskaláskyplně působí na city malého človíčka, neschází ji nadhled a zurčení.(24.09.2020)

V pohádkách našeho lidu, jak je zapsali vynikající spisovatelé, především Němcová a Erben, a dali jim ve svých vyprávěních brilantní uměleckou formu, je ztajen nejenom nezdolný, hrdý charakter prostého českého člověka, který pod tíhou útisku nepřestal věřit v lepší život, není v nich jen vyjádřena celá duše našeho lidu ve své čistotě a poetičnosti. Tyto pohádky jsou zároveň vynikajícími literárními díly, která patři ke skvostům naší národní literatury. Rádi se k nim dnes vracíme. A dětem... pro ty jsou dnes, stejně tak jako včera, nevyčerpatelným zdrojem k tříbení mysli, povzbuzení fantasie, posílení citu pro dobro a zlo, pro spravedlnost a bezpráví pro pravdu a lež. Jestliže právě dnes byla natočena „Ztatovláska" v Kainarově přepisu ve formě loutkového filmu — nejbližšího dětem — nebylo to jen proto, aby byla vyzvednuta krása klasické pohádky. V příběhu „Zlatovlásky" je totiž hluboký výchovný motiv: že nezvítězí vždycky ten, kdo má moc; že naopak vítězí ten, kdo je spravedlivý, kdo má čisté srdce; že takovým lidem patří svět. — V tomto filmu snad dosud nejvíce se projevilo celé pohádkářské kouzlo tvorby Hermíny Týrlové. Šťastná volba spolupracovníků, především výtvarníka Luďka Kadlečka a animátora a spolurežiséra Jana Dudeška, dala tomuto filmu podstatně odlišný ráz, než jaký mají všechny předcházející filmy H. Týrlové. Proti dřívějšímu víc lyrickému a něžnému než epickému charakteru jejích filmů se tady setkáváme s širokým epickým proudem, který diváka podmaňuje svou fantasií. A výtvarná stránka? I ta je zcela nová. Hračka, s jakou Týrlová dosud pracovala, se stala ve „Zlatovlásce" výrazným typem; loutka dostala bohatý charakter, vlastnosti a city. Promyšlené řešení prostoru dekorativního i loutek podtrhuje funkčním užitím barev a světel atmosféru různých prostředí a dějů. Všemi těmito vlastnostmi nepochybně zapůsobí nové dílo H. Týrlové na naše diváky jako značné překvapení.Filmový přehled 14/1956(02.02.2010)