Zen for Film (1964)

Přestože s Dionysosovým ***** komentářem naprosto souhlasím a směřování Nam June Paika a celé skupiny Fluxus chápu, a rovněž mi nevadí, že přišel s podobným konceptem jako John Cage až po deseti letech. Paikova "zenová meditace" nad bílým čtvercem mi však - kromě smíšených pocitů - mnoho nepřináší. Pozn. 1: Malevičovy obdélníky, to je jiný kafe.

Buď I.) Interpretace z vnějšku filmu (retrospektivní, historicko-kritická a spekulativní): když film od přelomu padesátých a šedesátých let objevuje svoji schopnost vyjadřovat skrze sebe cokoliv, jakékoliv téma, zkrátka vše, přichází i dialektická nutnost demonstrovat tento fakt opačným pólem extremity, který tento fakt stvrdí - vzniká film o ničem, který nic nevyjadřuje. Aby dokázal, že film může reprezentovat cokoliv, jelikož esenciálně není spojen s vůbec ničím. Nebo II.) Interpretace z vnitřku filmu: anti-reprezentativní charakter filmového znaku vytváří oblouk skrz divákovu hlavu, díky němuž promlouvá znak sám. Ukazuje však, že prázdno není snesitelné, divák hledá cokoliv, čeho se chytit - od náhodných materiálních poškození filmového pásu, přes například "studium" okrajů bílého čtverce a jejich souměrnosti až po fakt, že film nedokouká, což je nejlepší důkaz toho, že je lepší žít s iluzí něčeho, než prožíváním ničeho, které je samo o sobě nemožné. Každopádně krásný případ filmového manifestu experimentální kreativní destrukce.

Tak jsem viděl osmiminutovou nicotu (proklikal jsem), otevřu CSFD a nestačim žasnout. Hodnotí se tu osmiminutovej bílej čtverec. Hodnotí se tu hodnotitelé mezi sebou. Hodnotí se tu právo hodnotit. Posuzuje se tu způsob trávení volného času. To jako fakt, lidi? Jinak co se týká "filmu", pro mě tohle tvoří jen jeden z dalších důkazů, že je umění občas nepříliš sofistikovaným pokrytectvím.

Nic ine. Pozerat sa na biely stvorec na ciernom podklade celych 8 minut. Tak ako Vam pustia na filozofickej fakulte 10 minutovu skladbu uplneho ticha...a budeme sa tvarit ako na nieco ohromujuce, prevratne, giganticke a neuveritelne veldielo. Na taketo dristy nikdy nebudem. Sorry vsetkym psycho dusiam.

Hukot. Tohle jsem musel vidět. Nevěřil jsem, že i bílé nic se dá považovat za film a umění. Takže když nesundám krytku z objektivu a budu tvrdit, že to schválně a že tím vyjadřuju černotu duše a světa, tak mi taky někdo dá pět hvězd? Bože to jsem dopadli.