Za rodnou hroudu (1930)

Já jsem viděl verzi čistě němou s dodanou zvukovou scénou, tudíž jsem oproti dvěma dříve komentujícím uživatelům slyšel Rovenského nejen zpívat hymnu, ale taky jeho omluvu Petrovi za to, že jeho vztahu nepřál. Bohužel ta scéna je ozvučena naprosto příšerně, asi jako bych zvuk nahrával na svůj první mobil a do toho hlasitě něčím praskal. Jestli je to vina filmu nebo nemožnosti tuto scénu dostatečně archivovat si nejsem jistý, ale jsem spíš pro první možnost. Už jen proto, že se zvukem měl Kmínek opravdu dlouho problémy. Co se samotného filmu týče, je opravdu strašný. Zamilovaný začátek na vesnici ještě ujde, ale už s přesunem do Prahy to začíná vypadat otřesně levně a to ještě příběh není ani v USA a už vůbec ne v první světové válce. Na druhou stranu musím uznat, že počet zvratů na minutu zde bývá opravdu kulometný, třeba z mezititulku o Petrově dvouletém žití v USA se jde rovnou do války a přímo do bojišť! Samozřejmě bez pořádného kontextu, jen nejprvoplánověji vlasteneckého, v jehož duchu je celá válečná část zbytku filmů. Ono taky těžko natočit válečné drama, když na to nemáte finance a vypomůžete si skutečnými archivními záběry z první světové války - což je sice originální, ale stáří samotných záběrů je poznat hned (pár z nich dokonce dnes zkuktovnělo a minimálně jeden je i vPerníkové chaloupce) a časem je ještě hůř, když to chce vyprávět něco z bojiště. Z random záběrů na vojáky, tanky a zákopy nevytvoříte, jak se jmenoval jeden krátký segment, "nejhoršího nepřítele" (což je btw úplně random scéna a nevím, který z těch tanků jím byl). Střih je tu ale obecně tragický i normálně, zvlášť při scéně, kdy si Jan představuje vzhled Petrova syna. Mám i vážné podezření, že jeho představu o synovi ztvárnil nikdo jiný než Dáďa Kmínková (!). Akorát není v titulcích, takže pro to nemám důkaz, ale ta podoba sedí hodně. I přes to všechno se ale jedná o těžce banální a naivní vlastenecké dílo, jemuž to vlastenectví vůbec nefunguje, když se z venkova zdrhá, protože vám všichni závidí a ve velkoměstě naopak nesežente kšeft, takže jediná dobrá volba je zde z USA. Z té zde btw uvidíte jen záběry z lodi a mezititulek "Petra brzy vítala Socha svobody" znamená záběr kdesi daleko od moře, kdy máte co dělat, abyste to vítání vůbec viděli. Je to ale zajímavý kontext do Kmínkovy občasné "exotičnosti", jelikož užOsadu mladých snůzakončil v Alžíru - a opět k tomu použil pár archivních záběrů. A samotný závěr je jak z nějakého filmu o prozření nekomunisty z 50. let, byť i tady to má svůj smysl. Vlastně i to políbení půdy mi nevadilo, mimo ten vlastenecký patos to má něco do sebe. Bohužel ale celý film je natolik mizerný (a horko těžko by se dal označit jako zvukový i ve srovnání sTonkou Šibenicí), že se v něm těžko hledají klady, i když záměr mohl být pozitivní. Ale tohle je těžce špatné, nevyzrálé, svojí řemeslnou neschopností bijící do očí. Přitom jsem se už ale přesvědčil, že Kmínek je schopný dát dohromady kohetentnější film, tak nevím, kde se tady stala ta obří chyba. Slabá 1*(03.12.2025)(méně)(více)

Film sám o sobě stojí opravdu za... za nic. Oldřich Kmínek byl umělecký impotent, což dokázal také některými svými jinými filmy. Ve filmu pravděpodobně velice stěží uslyšíme zaznít píseň "Kde domov můj?", jak zmiňuje Karlos80, protože předpokládám, že kopie, kterou nfa zapůjčí pro promítání bude ta jakou zapůjčila i pro promítání, jehož jsem se zúčastnil já, tzn. němá verze bez hudebního doprovodu a jakékoliv synchronizované zvukové vložky. Dokumentární záběry - navíc použité z jiných filmů, by zde vůbec být nemusely a naopak ještě celý film definitivně pohřbívají. Socha svobody je vidět pouze v pozadí v miniaturní velikosti přibližně pět vteřin a jejich obrazová a technická kvalita se pohybuje někde jinde než hrané scény - ale co chtít, když použijete materiály x-té generace. Pokud by se ony zmíněné "skvělé" dokumentární scény vystříhaly, mohl by vzniknout krátkometrážní film lehce podprůměrné kvality, relativně snadno stravitelný s velmi pěknou herečkou československého němého filmu Anitou Janovou. Čeští filmaři se neučili, to pouze Kmínek a jeho naprosto nezvládnutá režie dodala většině filmů punc díla kvality, které dokáže prorazit to nejhlubší dno.(12.12.2008)

První zvukový film režiséra scénáristy a příležitostného herce O. Kmínka který později režíroval celkem úspěšné snímky jako Manželství na úvěr či Žena na rozcestí v hlavní roli se Z. Kabátovou. Film Kmínka nijak zvláště neproslavil a nebylo to ani něco extra co by člověku mělo utknout v paměti. Scénář napsal rovněž O. Kmínek. Ve filmu podobně jako třeba ve Fidlovačce téhož roku zazněla československá národní hymna ale tentokráte v podání J. Rovenského který ve filmu vytvořil roli a to rovnou tu hlavní Jana Svozila. Taková malá zajímavost na konec: ve filmu jsou použity četné dokumentární záběry z 1. Světové války. Film jsem viděl částečně ozvučen (synchronizovaná hudba, kde herci za jejího doprovodu a mezitit. otvírají ústa) jediná zvuková scéna byla v lazaretu kde J. Rovenský zpívá Kde domov můj. Pokud chcete vidět jeden z prvních našich filmových záběrů v českém filmu přímo na New York či Sochu svobody nebo španělského krále tak tento film vám to přímo nabídne alespoň na chvilku. Touto částí ve filmu jsem byl upřímně řečeno celkem unesen a mile překvapen. Mé hodnocení je ale přesto za 1,5*. Film po technické stránce naprosto nezvládnutý a místy působící opravdu velmi směšně, holt někteří čeští filmaři se teprve učili a nebo neměli prostředky které by také dost ze začátku pomohli...(03.07.2006)