Visa de censure n°X (1967)

Mnohovrstevnatá textura převedená na filmové plátno (i když pochybuji, že byl snímek kdy promítán v nějakém veřejném kině), psychedelický kaleidoskop autorského oka pod náporem účinků LSD (Clémenti byl v r. 1972 v Itálii obviněn z držení LSD a kokainu, a i když byl obvinění pro nedostatek důkazů nakonec /po 17 měsících!/ osvobozen, o vlivu na jeho filmografii z té doby myslím nemůže být pochyb). Forma v tomto případě zcela jasně triumfuje nad halucinogenním obsahem (nebo spíše: obsah je jasně zatlačen halucinogenní formou), splývajícím a tříštěným nekonečným přívalem měnících se barev a podvědomých obrazů - heslo "moc imaginaci" bylo bezezbytku naplněno. I kvůli problémům s italským vězením film vznikal až do r. 1975, a proto je na něm vidět v ještě větší míře než na Clémentiho "Révolution n'est qu'un début" vliv životního způsobu hippies, zejm. použitou hudbou, která je po celý film divákovou průvodkyní na cestě plné rázových vln osvobozené představivosti a estetického proudu vědomí.(14.04.2015)

Divočina v obrazu a zvuku, jak to popisuje Dionysos. Nic víc.(24.05.2022)