V labyrintu smrti (1996)

Jeden z pohľadov na naozaj svižnú, námety mixujúcu a komfortne vyzerajúcu produkciu thrillerového žánru rokov 90. V tej dekáde sa naozaj rojili nápady a záležalo už len na tom, ako to tvorcovia spracujú. Tento, pomaly až vedecko-fantasický zárez, ide svojou remeselne akurátnou cestou a nesnaží sa o žiadne väčšie ambície. Občas to stačilo.

Dodnes si pamätám, ako šloV labyrinte smrtiv r. 1996 do našich kín. Stretlo sa s absolútnym nezáujmom a s výsmešnými recenziami typu „nepoznám nikoho, kto má rád Raya Liottu“. Ani v amerických kinách to nebol žiadny zázrak a to napriek tomu, že tu Rayovi šťavnato nahráva početná banda talentovaných a charizmatických tvárí ako Peter Coyote (E.T. – Mimozemšťan), Christopher McDonald(Fakulta),vtedajší sexsymbol Linda Fiorentino(Jade),Kim Coates (Posledný skaut, Anjel smrti) alebo David Paymer (Káčer Howard, Quiz Show). Navyše, režíroval to vôbec nie márny John Dahl (noirovka s Nicolasom CageomRed Rock West) podľa scenára vcelku sviežeho Jeffa Jura (Hriešny tanec,Cudzinec v domes Garym Buseym,Explózias Brosnanom). O produkciu sa nepostaral nikto menší, než legendárny dinosaurus Dino De Laurentiis (s manželkou Marthou, asi aby to zostalo v rodine) a celé to stálo 18 miliónov, čo nebolo veľa, ale na polovicu 90. rokov (a na komorný triler) ani najmenej. Výsledok som nabral odvahu pozrieť si až po 25 (!) rokoch. Ešte i v r. 2021 to tu má iba 15 komentov. Síce nemôžem povedať, že by to bol úžasný film. To ozaj nie je. Ale posmešky a prehnane prísne kritiky si predsa len až tak nezaslúži. Je pravda, že v príbehu sa dá orientovať ťažšie, ale keď nebudete pri jeho sledovaní spať, tak zistíte, že na scenári nie je nič vyložene nepochopiteľné. Je to priamočiary (mysteriózny?) triler, ktorý sám sebe situáciu čiastočne komplikuje zaujímavým, ale uznávam, že pre niektoré okruhy divákov predsa len náročným nápadom s cítením cudzej bolesti. Napriek tomu to fakt nie je zlé. Cítiť z toho ponurú deväťdesiatkovú atmosféru a kasting je fajn. Vrátane Raya Liottu, ktorý je tu úplne v pohode. Hoc sa tomu dnes ťažko verí, boli doby, keď bol považovaný za hollywoodsku hviezdičku, minimálne vďaka ScorsesehoMafiánom.V danom období sa mu podarilo primotať sa k sérii zaujímavých projektov akoKrajina policajtovso Slyom aleboTurbulencia,čo bol síce prepadák, ale dodnes sa mi na tú ponurú lietadlovú vianočnú atmosféru nepodarilo zabudnúť, mnohé filmy nemajú ani len to. Nevraviac o tom, že neskôr mal Ray parádne úlohy vIdentite, Hannibalovia najmäNarkotikách.Samotný film bol každopádne prepadák, celosvetovo nezarobil ani mrzké 3 milióny.

Zdejší hodně podrobná anotace funguje částečně i jako spoiler, ale jelikož jsem film dával s anglickýma titlema tak jsem byl aspoň od začátku v obraze a tedy neremcám... Hned na úvod už mě nadchla těžce stylová komorní hudba, tyhle prvky na filmech dost oceňuju. A žádné zklamání se nedostavovalo ani potom. Perfektní (a typická) atmosféra devadesátkových amerických kriminálek, klidná oldschoolová kamera a hlavně skvělá fantasmagorická zápletka o mentálním cestování do minulosti sjížděním cizího mozkomíšního moku. Postupně hroutící se a halucinující Liotta se svým nevyzpytatelným kočičím obličejem byl pro tuhle roli šťastná volba, zdatně mu sekunduje sympatická a obětavá Fiorentino (zajímavá proměna po The Last Seduction!), seladon Coyotte, nebo třeba fajn týpek v úžasný roli vrahounskýho feťáka (Coates). Potěšilo mě i vypjaté finále s nečekaným melancholickým rozuzlením. A tedy si říkám proč nedat bůra pozapomenutýmu VHSkovýmu béčku, když mi na něm vlastně vůbec nic nevadilo, naopak se mi na něm skoro všechno líbilo a bavilo mě a parádně jsem si ho celou dobu užíval. A vo tom to přece je.

Nejspíš původní a originální nápad. O jeho přijatelnosti a stravitelnosti však už lze pochybovat. Scénář ještě snese svoji béčkovou kategorii, ale jeho režijní ztvárnění je úplně nemožné. Film si díky němu ne a neudržet jednotné tempo a alespoň trochu zaujmout. Ray Liotta svoji roli zvládá na a možná i poněkud nad svou obvyklou úroveň. Trochu potěšit může ještě tak ne úplně klišovitý závěr.

Slušný kriminální příběh s přídavkem sci-fi, dobře technicky zvládnuté, vynikající hudba. Něco tu přesto nefunguje a těžko říct, co to je.