Útěk z kina „Svoboda“ (1990)

Film verne zobrazuje posledne dni Polskej ludovej republiky. Tuhy bol rezim, ktoremu sefoval Predseda Statnej Rady Wojciech Jaruzelski. od 1981 boli tanky v uliciach, kontrolovalo sa vsetko - armada, skolstvo, zdravotnictvo, praca, sluzby, priemysel ...... Polsko bolo k tomu este osarpane, polske mamutie podniky hlavne v Hornom Sliezsku boli neefektivne, vyrabalo sa na sklad, o polske vyrobky nebol v zahranici zaujem. Kultura bola pod brutalnym dohladom polskeho statu, herci, herecky, reziseri mohli tvorit len v obmedzenom rezime. Reziser Wojciech Marzewski perfektne zobrazil tuto polsku depresivnu realitu, v polskom kine vladne podla tohoto dost ponutra nalada. Skoda, ze vacsina ludi na Slovensku a V Cesku pozna vynikajuceho herca Janusza Gajosa len zo serialu Ctyri z tanku a pes. Pikoska je, ze po Jaruzelskom stal chvilu /jul -september 1989/ na cele polskeho statu Mieczyslaw Rakowski. I Polsko ma svoj vyvoj dovnutra, ma svoj ustavodarny vyvoj, a ten treba sledovat : 100 %

Pěkný snímek z polské Lodži zachycující Polsko přesně v době politického a společenského zlomu a pomocí fantastického prvku v podobě probíjení čtvrté stěny a psychického zkoumání svědomí hlavního hrdiny zábavně i vážně ilustruje svět komunistické a byrokraticky od lidskosti odpojené cenzury. Timing vzniku filmu zapříčiňuje, že je film "přesně v tom".(14.09.2024)

Velká část režisérů, kteří točí remake nebo film s výrazně vypůjčeným námětem, spoléhá primárně na diváky neznající původní dílo. V menšině už budou ti, kteří pro znalé do takového snímku vloží ve vztahu k původnímu filmu nějaký ten drobný odkaz... a pak je tu Wojciech Marczewski, který natočil jakousi variaci naPurpurovou růži z KáhiryWoodyho Allena, ale nejenže ve svém fikčním světě existenci Allenova filmu explicitně reflektuje, on z něj ještě několik minut (včetně uvedení názvu) na plátně promítne a v jedné scéně postavy a světy z obou filmů v rámci stejné fantaskní zápletky i vtipným způsobem propojí! Nečekané překvapení, které definitivně zdupalo mou původní obavu, abych se nedočkal jen pouhé obdoby pár let staršího filmu z jiné země. *** V souvislosti s jednou replikou ve filmu mě napadl takový alternativní název: „Rekviem pro cenzuru“. Marczewski nezahálí a již v prvním roku svobodného Polska přináší film, z nějž mezi řádky lze hodně vycítit negativa totalitní komunistické společnosti i společenský chaos z rapidních změn po převratu. Postava cenzora by nám snad ani neměla být sympatická, ale vlastně s ní autor, stejně jako divák, může postupně přijít i do bodu melancholicky podtrženého soucitu, neb se v něm vedle ztělesnění nesvobody před r. 1989 zrcadlí ještě druhá tvář v podobě jistého řádu, o nějž svět přichází a s nímž se v závěru v temné místnosti loučíme, a také může ztělesňovat obraz těch, kteří s novými změnami přicházejí o práci či vůbec další uplatnění. *** Těší mě, že Marczewského film, který je protkán řadou myšlenkových podnětů a přínáší různé i protichodné pohledy na téma, dokáže být i příjemně hravý a navzdory tesknému závěru často zavánět komedií. I v tomhle vnímámÚtěk z kina Svobodajako plnohodnotný polský doplněk k americké„Purpurové růži“, s využitím stejné fantaskní zápletky, protkané ale jinou zkušeností ve vztahu k filmové tvorbě, z opačné strany železné opony. Oba mě bavily podobným způsobem a zaslouží si ode mě stejné hodnocení. Ke skvělým patřily i herecké výkony Janusze Gajosa (cenzor) a Jerzyho Bińczyckého (nespokojený herec z plátna).[90%](28.11.2023)

Velmi zajímavý a současně také zábavný snímek, poukazující s notnou dávkou nadhledu a humoru na absurdnost a hloupost minulého režimu. Titulní postavou je zde filmový cenzor Rabkiewicz (v podání Janusze Gajosze), který se účastní projekce snímku Jutrzenka v kině Svoboda. Zprvu je svědkem situací a událostí, které jej vyvádějí z míry, vůbec jim nerozumí a na jejich základě se dokonce zhroutí a skončí na nemocničním lůžku. Primárně je pro něj nepochopitelné, jak je možné, že postavy na plátně reagují přesně na to, co se děje v sále, a jsou v jakési symbióze s osazenstvem v kině. Dochází ke stanovisku, že snímek může být nebezpečný a může svým způsobem provokovat diváky k nepřijatelnému myšlení a tak se společně se svým zástupcem (v podání Z. Zamachowského), rozhodne sál pro veřejnost uzavřít a 45 projekcí „vyprodat“ sám. Na projekci přijíždí i varšavská cenzurní komise, která snímek shledává jako nebezpečný a žádá o jeho zničení. To nechce Rabkiewicz za žádnou cenu dopustit a vchází na plátno mezi ostatní účinkující filmu Jutrzenka.
Zde vychází najevo, proč docházelo ke všem těm provokativním výstupům ze strany herců. Rabkiewicz zjišťuje, že jsou to všechno vesměs postavy, které coby cenzor zakázal, které vyškrtl v minulosti ze scénáře a kterým tudíž zamezil, aby ve filmu, popř. ve filmech mohli vůbec účinkovat. Na konci snímku Rabkewicz odchází z plátna, vrací se k sobě domů již coby poučený a svým způsobem i zlepšený člověk.
Upřímně řečeno, i tento snímek mě velmi zaujal, protože poukázal na skutečnosti, které v minulém režimu byly naprosto běžné nejen v Polsku, ale i v ostatních zemích bývalého sovětského bloku, včetně Československa. Pokud bych měl najít nějakou (byť i vzdálenou) asociaci mezi českým a polským prostředím, řekl bych, že zde celkem dobře pasuje postava obávaného dramaturga z Barrandova, Ludvíka Tomana, přes kterého rovněž šla prakticky významná část cenzury v bývalém Československu. Jeho postava je mj. i zobrazena ve filmu Nejistá sezóna z dílny Ladislava Smoljaka.
Snímek Ucieczka z kina Wolność vznikl překvapivě velmi brzy po pádu komunistického režimu v Polsku a velmi dobře a trefně poukázal na absurdnosti, které minulý režim přinášel. Film se mi líbil a hodnotím jej zaslouženě plným počtem.(28.09.2020)

Jedna taková perlička tenhle film byl napsán ještě před pádem komoušů, ale premiéru měl po pádu komoušů s ohledem na téma filmu, docela skvěle trefený čas. Ze všeho nejdřív musím zmínit přeběh hlavního hrdiny filmu Purpurová růže z Káhiry od Woodyho A. do polskýho filmu Zornička, to bylo tak neskutečně absurdní, ale přitom chytré a zábavné, že to budu mít v hlavě navždy. Stejně jako nářek komoušů a cenzorů že filmy budou muset spálit, protože se to rozšíří mezi lidi a co když budou lidi vstupovat do televize a nebo s nimi budou mluvit herci ze svých filmů. Je to absurdní stejně jako doba ve které se film odehrává, ale potřebuješ fakt ponor do příběhu a určitě si počkat na konec a ten dovnímat. Já byl spokojen, protože umělecká svoboda je hned po svobodě projevu pro mě svobodomyslnou dušičku tím nejzákladnějším kamenem, mého spokojeného stavu na této planetě.(01.05.2019)