Un drame chez les fantoches (1908)

Drama mezi kreslenými panáčky je dokonalé. Čistá filmová poezie, tři minuty a dvacet jedna sekund kinematografu. Émile Cohl využívá zvolený prostředek, co nejjednodušší lineární kresbu, až na dřeň, poskytuje mu úžasnou tvořivou svobodu. Vymyslel fantazijní svět kreslených panáčků, který má své vlastní zákonitosti, v něčem se podobá a v něčem zase vůbec nepodobá tomu našemu. Když se opravdu začnu dívat a nechám se unášet jeho minipříběhy, můžu na chvíli spatřit velikost těchto malých filmečků. Není to jednoduché, protože jsme už viděli spoustu velkých, barevných a výpravných filmů a víme jak se mají dělat. Kdo se pokusí otevřít oči jako dítě, které vidí poprvé pod mikroskopem dramata odehrávající se mezi mikroorganismy v malé kapce vody, spatří v tomto malém filmu něco podobného. Chce to, jen být vděčný za maličkosti a trochu pokorný. Film je samozřejmě němý a viděl jsem ho s výborným hudebním doprovodem.

Manžílkovi uteče žena s policistou. Pomsta na sebe nedá dlouho čekat. V tomto příběhu mi vůbec neseděla hudba l obrazu.

Fantoš si pohrává s nožem a skončí proto ve vězení. Ne však nadlouho... Typická Cohlova animovaná hříčka, kterých pro Gaumont natočil spousty.

Animace působí dost podivně a jednoduše. Uznávám jeho stoletou hodnotu. Bohužel tento kraťas může sloužit spíše jen jako dokument, jak to na počátku animace vypadalo, mít historickou hodnotu, než že by někoho dokázal okouzlit svou estetickou kvalitou...