Tri nevesty (1982)

"Večer som lačný zaspal, v noci mrzol a ráno nemám raňajky nachystané?!"Ľadové vetry v sibírskej tundre presahujú obvyklú intenzitu a navyše nechcú ustať, takže chudáci Nenci nemôžu praktikovať svoj obvyklý lovecko-zberačský spôsob života, trpia hladom, zimou a zúfalo čumia zo svojich čumov do víchrice, pričom vedú porazenecké fatalistické reči. Príjazd osamelých sánok im symbolizuje, že ich ľadový pánbožko Kotura požaduje nevestu z ich rodu a tak mu postupne posielajú do kožuchov zaodené devy, ale až tá tretia Vargová je trochu k svetu, drží sa pokynov, je príkladne pracovitá a celkovo správne vychovaná. Koturovo sídlo pripomína o niečo skromnejšiu Supermanovu Fortress of Solitude a on sám v podaní Križana v bielom rúchu so striebornými vlasmi aj čižmami a náležite odmeraným výrazom v tvári pripomína záporáka z komiksu či finálneho bossa z japonskej videohry. Svoju nevestu otestuje aj za pomoci ľadového príbuzenstva a po splnení náročných úloh prijme do rodiny. Veľmi podarená štúdiová rozprávka, okrem kostýmov a ľadovo-kožušinových kulís by som vyzdvihol aj veterno-mrazivú hudobnú zložku. Za štyri kožospracujúce tance.(14.12.2025)

Pohled do východního zaevropského pohádkosloví je nesmírně zajímavý, poutavý a v slovenském televizním ztvárnění až magicky zdařilý. Scénář, režie i herecké obsazení harmonují a dotvářejí zvláštní, do hloubi duše zasahující prožitek. Je dobré o této tvorbě vědět a je dobré se na ni čas od času podívat.(19.05.2025)

Ukázka něnecké lidové slovesnosti ve slovenském sci-fi hávu ve zpracování je počin, u kterého mám jako divák tendenci svůj pocit shrnout do pubertálního: "Ty jo, to bylo hustý!" Za dlouhé zimy, když vítr neutichal, přemýšleli lovci, jak přimět pána větru, Koturu, aby ... v tom pubertálním duchu se nabízí - aby své větry utišil. Postupně mu naposílají tři nevěsty, z nichž až ta poslední (o čem by to celé bylo, kdyby co k čemu byla už první) se v jeho čumu zabydlí. K tomu jí dopomůže budoucí tchýňka. Už Kotura sám vypadá jako by se narodil na Kryptonu, ostatně i jeho prsten vypadá jak z bílého kryptonitu. Stejný šperk má Zima, jeho matička. Největší divočina nastane, když jí z jednoho ucha vyskočí Ranní Mrazík, z druhého ucha Večerní Mrazík, v kozačkách na vysokých podpatcích (co ve vysokém sněhu na chození lepšího) předvedou taneček, za nějž by se nestyděl ani Baryšnikov či Pliseckaja, a začnou ohlodávat kůže, aby z nich bratrovi ušily (není hrubka, oba Mrazíky jsou rodu ženského) kabát, v němž se jejich bratr ožení. U téhle pohádky jsem měla úsměv na tváři stejně trvale, jako by tam přimrzl.(31.08.2015)