Tísňové volání (2018)

Očekával jsem více, než jsem viděl. Zajímavý nápad, elitní policista po vlastním průšvihu převelen do vyřešení svého případů na tísňovou linku, kde se snaží pomoci ženě při únosu, kde se nakonec ukáže, že vše není, jak se zdá v úvodu filmu. Děj pak graduje vysvětlením a procitnutím policisty vzhledem ke své vině. Takhle to zní hezky, ale v celém filmu mi přišlo pár událostí zcela nelogických. Ve skutečnosti by proběhly jinak.

Bravúrne zvládnutá hra jedného herca v podaní Jakoba Cedergrena. Tohto herca som doposiaľ nepoznal, ale po volaní na 112-tku bude pre mňa rozpoznateľný. Točiť film tohto druhu nesie so sebou vždy riziko nudy alebo nepochopenia zo strany divákov. Gustav Möller sa tomu šikovne vyhol, film v pôvodnom znení s titulkami nesie tu pravú atmosféru, je vsadený do znesiteľnej minutáže a prinesie celkom slušný prvok prekvapenia a hrôzy. Film, ktorý stojí za to vidieť. Alebo aspoň počuť 😁.

Tenhle koncept filmu mám rád.  Komorní podání v podobě celého děje uzavřeného do dvou místností, které otevírají prostor pro intenzivní příběh a výborně herecké výkony...teda v tomto případě hlavně herecké sólo Jakoba Cedergren. Ale i ty hlasy v telefonu vyznívají pořádně nepříjemně. Ostatně zvuková stránka filmu je velice výrazná složka a hodně povedená se zaměřením na výrazné zvukové nahrávky a ruchy. Cedergren dokáže být fascinující i v momentě, kdy mu kamera zabírá jen horní část obličeje. Vyniká především jeho hra oči. Z příběhu ohledně  únosu, kterému chce operátor ze všech sil zabránit půlhodinu před koncí směny, se na konec vyklube jeden velký twist podtržený ještě jedním závěrečným twistem, který to zdařilé vypointuje. Zranitelný osobní příběh jako nadstavba k hlavnímu námětu dovede formální cvičení k zajímavým  myšlenkám jako: Neni člověk schopen udělat v určitě situaci něco, čím je sám běžně zhnusen? Jak vůbec velké jsou bariéry vedoucí ke zločinu? Očividně i empatický profesionál může mít své temné místo. Tenhle film má onech působivých temných míst hned několik. Radši bych zatáhl rolety...To jste byla vy?

Úplně se neztotožňuji s místním hodnocením. Tento dánský počin vnímám spíš jako konverzační absolventský film. Myšlenka, děj, ani dialogy nejsou špatné, ale přívlastek strhující bych nepoužil. Tady také pozitiva končí. Minimalistické pojetí není kladem. Je to zkrátka prázdnota, která nevyužívá potenciálu audiovizuální komunikace filmu. A není tak v tomto smyslu ani co hodnotit, ani za co udělovat body. 39 %

Po všech stránkách slabé. Den skyldige je fakt nuda. Hlavní hrdina je nesympatický všetečný trotl, který podělá na co sáhne a navíc ho hraje člověk, který neprojevuje emoce. Příběh nedává moc smysl, je v něm od začátku spousta děr a příliš mnoho je skryto - neznámá hlavní postava, jejíž rozvoj přijde až ke konci, kolem jenom vedlejší postavy a lidi na telefonu, divák vlastně nemá na co se dívat, všechno je nezajímavé nebo jaksi mimo. Film se navíc odehrává jen v jedné místnosti a to je u thrilleru dost hloupý nápad. (U filmů jako 12 Angry Men to nevadí, protože příběh se rozvíjí pouze interakcí postav, tady to nefunguje. Navíc rozhovory po telefonu tady nejsou nic moc, nejsou z nich cítit potřebné emoce.) Ve výsledku tak film stojí pouze na jediné postavě, ne moc dobrém herci v hlavní roli a okolo se nic zajímavého neděje. K tomu všemu mi vadila i dánština - ten jazyk je jenom vrčení a mručení, jako kdyby neznal slabiky. Fakt mě to nebavilo. 1/5