The Slip (2008)

Pořád tady sice jde hlavně o hudbu, která je na 6 hvězdiček, ale "filmové aspekty" a celkové vyznění perfektně odrážejí surově čistý ráz alba a jako celek si tak DVD zaslouží plnou palbu.

Po vydání monumentálního a čistě instrumentálního alba Ghosts I-IV, vydal Trent po dvou měsících album The Slip, které nahrával pouhé tři týdny. The Slip je dodnes dle mého názoru velmi podceňované, já k němu přišel na chuť taky až po delší době, ale dneska v něm vidím onu skrytou genialitu, tvůrčí nápaditosti a představuje tak svébytný celek skvělých songů se zajímavým poselstvím, ne jen náplast pro trůcující posluchače, kterým minulý instrumentální pokus nesedl. K tomu všemu Trent ještě vydal živé provedení první půlky alba nahrané ve zkušebně kapely a je to naprostá pecka. Na albu můžete songy slyšet ve vybroušené (i když tentokrát schválně ve více muddy) produkci, ale takhle jsou živější, neučesanější, s úplně novou energií a punkovějším zvukem, kdy zní jinak skvěle než na albu, ale pořád skvěle. Trent s NIN do toho dávají všechno, hrají krásně synchronizovaně a přirozeně a tvoří tím výbornou rockovou show, která by měla být ukázkou pro další interprety, jak se to ma dělat!(13.09.2021)

Ono k tomu to asi nejde, co říct. Reznor je jeden z největších hudebních géniů a jeho muzika bývá v mnoha ohledech i pro mne dokonalá. Vím, že zrovna album Split je jedno z mých nejoblíbenějších a naskládat pět super písniček z nich za sebe, dát k tomu i umění kamery a tvůrců písně, co prováděli při nahrávání a opepřit to takovou temnější atmosférou. No to přecu kurva nemá chybu.(23.10.2016)

Velmi hutná záležitost. Byť pozdní tvorbu páně Reznora již beru s určitou malinkou shovívavostí, která pramení z mé bezbřehé fascinace jeho tvorbou dřívější, tohle je opravdu cool. Bez nějakých serepetiček do nás kapela (Reznor, Finck, Freese, Meldal-Johnsen, Cortini) zavřená v malém černém sále pouze s nástrojovkou valí rokec jak sviň. Sheridanův minimalistický styl je mi stále bližší a vůbec všechny elementy nahrávky zrovna nehýří, což je v dnešní přeplácané době neskutečně sympatické. V tomto světle je i naprosto logické východisko tvrdý kytatrový industriální rock, pokud se s klávesama snad už všichni rodí a každej cucák si myslí, že je Aphex Twin. V neposlední řadě se to týká i image kapely, která opustila všechny výstřelky a muziku produkuje naprosto civilně v tričku a džínách. V tomto ohledu se vymyká pouze Finck s nejpostmodernějším účesem na světě kombinujícím dready, patku, číro, pejzy a Tintinovu špičku.(19.11.2010)

T(r)ento nášup kurevsky brutální muziky vám bude v ušíchRez(n)o(r)novat až do skonání věků ;-)(23.08.2013)