Terrifier (2016)

Když už se mi po delší době zadařilo být jeden vikend sama doma, rozhodla jsem se, že si udělám hezký holčičí večer. Otevřela jsem si víno a po dlouhé době se vrátila k Artovi. Miluju klauny a Art je jeden z mých nejoblíbenějších. Vlastně první obličej, který ráno vidím, je právě ten jeho - kouká na mě z plakátu v ložnici. Chronologicky jsem začala jeho prvním vystoupením vAll Hallow's Eve, aby navázala jeho první soukromou celocevěční krvavě brutální hallowenskou jízdou. Art si to umí prostě užít. Z dušení igelitem se bohužel nepoučil, za to mu to moc sluší v převleku alá Ed Gein i na minikole, obdobně jako dalšímu mému oblíbenému miláčkovi Stitchesovi vKlaunovi k popukaní.Debilní chování především ženských postav k tomuto stylu hororu vlastně tak nějak patři, takže je nechám plavat ve vlastní krvi a Artovi gratuluji k vytvoření téměř dokonalého díla.

Najprv Art pozerá v malom televízore svoju obeť bez tváre s jedným okom, ako o ňom hovorí, že je mŕtvy, čo ho nahnevá a začne sa maľovať a brúsiť všetky potrebné nástroje. Potom si tá obeť počká na krásnu moderátorku a spraví jej z tváre svoju. Art si vyhliadne 2 ženy – blondínu a brunetu na potulkách počas noci. V pizzerii čumí na inteligentnú brunetu Taru, navlečie jej prsteň na ruku a blondína Dawn si s ním dá selfie. Je vyhodený aj s vecami majiteľom. Celý čas nás sprevádza napínavá hudba, ktorá vrcholí v akčných gore scénach. Pred dvadsiatou minútou už najprv vidíme hlavu na sporáku zozadu, akoby nenápadne, a po zapnutí plynu dostávame neuveriteľne hnusný estetický obraz. Potom Art použije na zatiaľ preživšieho sekáčik a nôž. Do dvadsiatej minúty tu máme na klaunovo potešenie hneď 4 znetvorené tváre na 3 rôzne spôsoby. Ich auto má prerezané gumy. Tara musí ísť na wc a tak sa rozdelia, ako to už v hororoch býva. Pre zaujímavejší príbeh ide do tajomne vyzerajúcej budovy, ktorú akurát deratizuje od potkanov chlap. Stretáva tam ale aj vyšinutú bezdomovkyňu, čo bábiku považuje za svoju dcéru. Rýchlo stretáva Arta, schová sa na parkovisku a počujeme škrípanie skalpelu o sklo auta. Grindhouse look kraťasu bohužiaľ zmizol v bližšie neurčenej dobe lajkov. Zo songov ma najviac chytil Get Gone od Shadowlands. Pri zajatí Tary, ktorá je zranená už prvú polhodinu, ju najprv teasuje svojimi nástrojmi a potom si prídu na to fanúšikovia přeříznutí vejpul, ale bez zobrazenia ženských pohlavných orgánov. Lenže každý, kto bol niekedy na zabíjačke prasaťa vie, že rezanie napoly nejde spraviť do minúty, preto klobúk dole pred takto naostrenou pílkou. Selfie s mŕtvolou veľmi pobavilo. Klasické hororové klišé: obrátiť sa chrbtom ku schodom a nevedieť, že niekto po nich ide či nespozorovať, kto ku tebe nastúpil do auta, nevolať políciu, keď môžeš (Tarina sestra). Prečo neutekať von ked môžeš utekať do budovy, kde ťa môže vrah ľahko dostať. Kraťas ponúkol za mňa väčšiu brutalitu a hlavne atraktívnejší vizuálny štýl. Navyše tomu chýba väčší vtip, ako napr. v talianskom filmeAdam Chaplin, ktorý sa celý neberie vážne a pritom ponúka gore. Logika občas hapruje, dej predvídateľný, postavy jednoduché, čo mrzí, keď je kvalitný kraťas natiahnutý do celovečerného filmu.

Velmi překvapivý slasher. To, co se jim podařilo s nízkým rozpočtem, daleko předčí velkorozpočtové produkce. Napětí je dobře zpracované a ačkoli herecké výkony nejsou nejlepší, David Thornton, který hraje klauna Arta, je fenomenální. Od jeho pohybů a gest až po to, jak vypadá, je neuvěřitelně znepokojivý. Za zmínku také stojí, že krveprolití je většinou velmi dobře zpracované a vraždy odpovídají klaunově zvrácené mysli. Zrovna když se film blíží ke konci, přinese další překvapení – konec tak dobrý, že jsem ho upřímně nečekal. Pokud máte rádi klasické slashery, je tohle rozhodně film pro vás a budete si ho užívat. Pravděpodobně se stane novou kultovní klasikou a opravdu si to zaslouží!

Samozřejmě vnímám pozitivně, že jde o indie produkci, která rozhodně nepůsobí jako nějaká amatéřina po technické stránce. Úroveň gore asi bude šokovat některé slabší jedince, ale žádná new french extremity se nekoná. Zpočátku se film tváří, že bude provokativní satirou na naše potlačené divácké touhy a honbu za senzací, ale... tenhle koncept je rychle opuštěn a víceméně jen sledujeme němého šílence, který své řádění bere jako anarchistické představení. Pochvalu si Terrifier zaslouží za občasné prolamování hororových klišé, ale opravdu jsem doufal v trochu víc.

Je s obrovským podivem, že se z Terrifier stala tak ikonická postava subžánru a má tak velkou fanbase, jelikož zcela objektivně je tento film absolutně odfláklá, béčková a úmorně levná kravina. O ději se nemusíme ani bavit, ale ten tady nikdo ani nečekal. Herecky jde však snad o nejhorší záležitost za poslední roky, protože tady neumí hrát krom klauna vůbec nikdo a celé to působí, jak by vytáhli random lidi z ulice a obsadili je. Gore je sice snaživé, ukáže dost věcí a nebojí se přitrvrdit, ale rozhodně to není nic technicky světoborného. Ve výsledku jediná dobrá věc na celém filmu je tedy pouze klaun, který je drsný, herecky přesvědčivý a jeho vizuál se divákovi zaryje do paměti. A to je taky důvod celého úspěchu filmu. Objektivně odpad a nic včetně chování postav tady nedává smysl, ale čistě z mé zvědavosti a protože jsem slyšel recenze, že další díly už rozvinou lore klauna daleko lépe a mnoho věcí vysvětlí, dám filmu dále ještě šanci.