Tarzan na Manhattanu (1989)

Pro někoho bylo prvním celovečerním setkáním s lordem Greystokem temné zpracování s Christopherem Lambertem, pro ty šťastnější děti pak Disneyho senzační animák. Pro mě to v poměrně brzkém dětství byla televizní adaptace, kde se jako Tarzan z rodu Opů představil jistý Joe Lara, kterého už jsem nikdy později v žádném snímku neviděl. To hovoří samo za sebe o tom, že velkoměstské dobrodružství bylo pro všechny zúčastněné slepou uličkou, ale svého času byla dědečkova ošoupaná videokazeta tajným grálem, o kterém jsem vyprávěl spolužákům a divil se, že nikdo neví, o čem mluvím. A vůbec nevadí, že jsem měl někde hluboko v hlavě uloženo, že pán džungle by se měl většinu času pohybovat právě v oné džungli místo šplhání po mrakodrapech a že mi do toho obrázku pokusy na zvířatech příliš nezapadají. Navíc třeba vyndávání kulky z těla postřeleného Tarzana mě tehdy přikovalo do gauče téměř v panické hrůze. Ale právě ona zapomenutá VHS, která se mi šťastnou náhodou dostala do ruky po téměř čtvrt století, spustila takovou nostalgii, že bych horší hodnocení nemohl udělit, ani kdyby se jednalo o ten nejhorší brak.(16.08.2017)

Pitomost je přesné slovo, co tento rodinný film vystihuje. Předsatavitel Tarzana se spíše hodí do lehšího gay-porna. Doopravdy mizerný scénář a režie filmu moc nepomáhá. Kdo se chce pobavit na podobné téma, ať se raději podívá na George, krále džungle.(04.03.2009)