Špalíček (1947)

Dokážem oceniť množstvo malých bábok a pipľavej práce s jej animovaním, že ide o prvý český dlhometrážny animák, ale musím povedať, že ako celok som sa s dielom trápil a výsledkom bola nuda. Jednak tie bábky sú až príliš jednoduché - každá má rovnaký tvar a mimika postavičiek úplne absentuje. Jednak použitá ľudová hudba bola príliš agresívna a monotónna. Jednak animák postrádal príbeh, ide len o 6 minimotívov (pri väčšine ani nemožno hovoriť o minipríbehoch) pospájaných do nehomogénneho diela plného tanca, spevu a sem-tam zvykov. Už to proste veľmi zostarlo. Zo 6 príbehov bol zaujímavejší jedine ten o Legende o sv. Prokopovi.

Téměř 80 minutový barevný loutkový film má celkem 6 pásem/témat, takže pěkně rychle uběhne. Zatímco loutky a celková výprava jsou úžasné, tak kombinace dětského sboru a dud, které upřímně nesnáším, mě po chvilce přesvědčilo o výrazném snížení hlasitosti a sledování příběhu a pohybu samotného. Díky tomu byl výsledek veskrze pozitivní.

Takový loutkovýRok na dedinez českého venkova, který má v sobě víc než jen ukázku folkloru. On je to vlastně film o tom, jak se tehdy lidé dokázali bavit a těšit na tyto velké události navzdory nepřízni osudu a smutným událostem - a že to tu s každou další povídkou vychází stále více najevo, u Pouti a Posvícení obzvlášť. Celé to taky je povídkový film, složený z Trnkových krátkých filmů vyrobených v roce 1947, přičemž jsem to čekal (vzhledem k předloze), jen mě zarazilo, že každá povídka tu má vlastní titulky a nepůsobí to tolik jako film, ale spíš jako pásmo. To mi ale vůbec nevadí, na rozdíl od Trnkova vedení jednotlivých povídek, které se ve většině z nich ještě dělí nad podpovídky a kvůli tomu zde chybí jejich větší celistvost. Je to tedy velkolepý a chytře natočený projekt, který si oproti Starým pověstem českým nehraje na víc než by měl, ale stejně jako u něj je takový zvláštně nedotažený. Práce s loutkami je zde ale skvělá, jednotlivé scény jsou působivě vytvořené a natočené, sem tam to má dobrý nápad (loutkové divadlo (v loutkovém světě)) a o to zde šlo především, tudíž je Špalíček povedený loutkový film a za mě i lepší, než Staré pověsti české. Jen mu tedy dám stejné hodnocení jako Roku na dedine, jelikož mi Rok na dedine sedl víc a hlavně ve mě víc zanechal. U Trnky mám bohužel ten problém, že ať od něj vidím cokoli, často to objektivně ocením, ale subjektivně se mi do toho dost těžko dostává a u Špalíčku to dopadlo bohužel stejně, takže mi asi bude zase trvat, než se od Trnky na něco podívám. Slabé 4*

Výtvarno-hudobné dielo, na ktorom oceňujem hlavne jeho technické spracovanie a snahu o pripomenutie dávnych ľudových tradícií a zvykov. Dnes už ale žiaľ pôsobí značne zastaralo, a to nie ani tak technicky ako skôr obsahovo a celkovým pojatím. Ako celok je to dosť nesúrodé, niekedy namiesto obsahu vystupuje do popredia snaha predviesť animačné schopnosti, niektoré bábky vyzerajú dosť komicky (oráč) a pripomínajú skôr lego figúrky. Pozitívne dojmy ale u mňa prevažujú, zapôsobilo na mňa najmä zladenie výtvarného stvárnenia a príhodnej a pomerne rozmanitej hudby.

Úžasné spojení. Jiří Trnka (s ním vyrostly moje děti) a hudba Václava Trojana s motivy lidových písní zpívaných dětmi z Khünova sboru. Co víc si přát ke zklidnění duše a mysli v tomhle adventním čase?

PS: Přečetla jsem si některé komentáře. Čtu o zastaralosti a o tom, že to nemá šanci u dnešních dětí uspět. Nemá, to je pravda. Ale není to škoda? Není škoda, že večerníček, který ovlivňoval svou estetickou a mravní úrovní mnoho generací dětí, přesunuli na "vedlejší" program? Není škoda, že děti raději koukají na různé bojové animáky na Barandově? A teď už si připadám jako hoooodně stará, a hodně staromilná. Ufff.