Smrtící věž (1975)

Není to sice úplně ideální film na Vánoce, ale po hodně dlouhý době jsem si to zopakoval a je to kvalitní byť televizní záležitost což tomu dává jisté limity, ale to nevadí. Mladý Kurt Russell podává slušný výkon a hraje přesně to co je pro podobnou roli potřeba aby to bylo uvěřitelné. Uznávám že některý detaily který tu někteří ve svých komentářích zmiňují se daly líp pohlídat, ale přenesu se přes to. Jako rekonstrukce jedný reálný a absurdní skutečný události to obstojí i proto, že se tu neřeší zbytečný kraviny a film se soustředí na to podstatný. Je tu určitě i dobře zabalená kritika toho systému který umožní každýmu magorovi dostat do ruky zbraň a vyřídit si svůj účet se společností, ale nutno uznat, že v Americe se od té doby v tomhle směru moc nezměnilo a děje se to pořád a dít se to bude. Každopádně určitě málo známý, ale rozhodně podařený film.75%

Smrtící věž, televizní film, jehož největší síla neleží v režijní preciznosti ani ve scénáři, ale v samotném faktu, že rekonstruuje skutečnou událost. Masakr Charlese Whitmana z 1. srpna 1966 nepůsobí ani po téměř šedesáti letech jako historická kuriozita, ale jako mrazivý předobraz tragédií, které se bohužel opakují dodnes.   Film sleduje Whitmanovu přípravu a následné běsnění s chladným odstupem, bez snahy o psychologizaci či omlouvání jeho činů. Kurt Russell v jedné ze svých raných rolí ztvárňuje vraha jako prázdnou, mechanicky fungující bytost, jejíž klid a rutinní jednání jsou možná děsivější než jakákoli hysterie. Právě tato odosobněnost dává filmu sílu, divák není veden k empatii, ale k nepříjemnému pozorování neodvratného.   Tvůrci si však zřejmě netroufli postavit celý snímek pouze na postavě střelce, a proto přidávají fiktivní linku s hispánským policistou, která má nabídnout morální protipól a ukotvit divákovy sympatie. Tato rovina ale působí spíše jako povinný dramatický doplněk a místy odvádí pozornost od samotné podstaty tragédie.   Jako televizní produkce sedmdesátých let film nese všechny své limity: lacinější vizuál, kolísavou kvalitu vedlejších hereckých výkonů i řadu technických a logických nedostatků. Některé momenty dnes vyznívají nechtěně absurdně, ať už jde o balistiku popírající fyzikální zákony, chaotické policejní postupy nebo až groteskní nápady, jak střelce zastavit. Tyto slabiny však paradoxně podtrhují bezradnost tehdejších složek, které na podobnou situaci jednoduše nebyly připravené.   Právě v tomto bodě film bolestně rezonuje se současností. Po nedávném útoku na univerzitě v Praze už nelze Smrtící věž vnímat jen jako „americký problém“ nebo historický dokument z exotického Texasu. Princip je stejný: izolovaný jedinec, dostupné prostředky, nepředvídatelný výbuch násilí a chaos, který následuje. Rozdíl je jen v tom, že zatímco film ukazuje svět, kde na střelce reagují ozbrojení civilisté a nepřipravená policie, dnešní realita odhaluje, že ani moderní bezpečnostní systémy nejsou neomylné.   Smrtící věž nepřináší odpovědi ani řešení. Nenabízí hluboký psychologický rozbor ani jasné morální stanovisko. Jen chladně konstatuje, že když se podobné násilí rozjede, škody jsou nevratné  a oběti náhodné. A právě po zkušenosti s pražskou tragédií působí tento starý televizní film znepokojivě aktuálně. Ne jako zábava, ale jako varování, které jsme ani po desítkách let nedokázali proměnit v poučení.

V šedesátých letech bylo v Texasu střílení do lidí z vyvýšených míst oblíbenou kratochvílí a tak není divu, že se tady odehrála i historicky první masová střelba na školním kampusu. Jamesonovo docudrama nabídne pár desítek sekund napětí před likvidací střelce i hořce úsměvný pohled na dostupnost prostředků k realizaci vražedných plánů, ale o postavy se zajímá buď špatně, nebo vůbec. Producentské tlačení na pilu ve věci pozitivního zobrazení mexických Američanů bylo spíše kontraproduktivní, stejně jako u Luthorova sidekicka ze Supermana. A do toho pár do očí bijících absurdit. Úplně vidím, jak se na vrchol věže dostane Grissomův CSI tým a při natahování provázků suplujících trajektorii kulek ze zbraní civilistů opětujících palbu (holt, jsme v Texasu) jen nevěřícně kroutí hlavami..

Televízny film o jednej šokujúcej udalosti. Nič viac, nič menej. Začiatok, keď sa vrah pripravuje na akciu je zaujímavejší, ako to neskôršie ostreľovanie - to začína po niekoĺkých minútach nudiť. Bohužiaľ, spracovanie je slabé aj na televíziu - divné uhly kamier, divné dialógy a slabšie obsadenie. Russell bol vtedy no name herec, ak od neho chcel režisér práve toto, ok, ale mne to príliš nerezalo. Prižmurujem očko kvôli tomu, že sa jedná iba o televízne spracovanie, ako aj kvôli tomu, že príbeh je podľa skutočnej udalosti.

Mám rád zemi neomezených možností, ve které je každá rána z prasklého výfuku důvodem k zahájení palby ze všech okolních oken. Jen tam se může člověk legálně vyzbrojit a jít si zastřílet do svých spoluobčanů. Já jsem se tedy již dlouho tak skvěle nepobavil jako u tohoto vraždícího snímku. Odstřelovač totiž bez míření rozvážně pálí přibližně jednu ránu za sekundu, balistické dráhy jeho střel v poklidu ignorují fyzikální zákony, hrdinný polda kmitá s vytaženým koltem již několik kilometrů od věže, policie nebrání budoucím mrtvolám v pohybu na místě střelby a co se týká útoku dvojplošníkem na věž, tak něco tak vtipného jsem už dlouho neviděl. Škoda, že to bylo „podle skutečných událostí“, protože kdyby to oficiálně byla komedie, tak bych pod čtyři hvězdy určitě nešel.