Sametová kocovina (2000)
Sledovat Sametová kocovina online
Přehrávač zatím není dostupný.
O filmu Sametová kocovina
Dokumentární snímek Čechoameričana Roberta Buchara předkládá svěděctví našich předních filmařů o nadějích, očekáváních i zklamáních ve druhé polovině 20. století. Dokument je otevřeným a na mnoha místech i konfliktním pohledem na nedávnou minulost celé naší společností. Od neopakovatelného vzepětí československé kinematografie reprezentované novou vlnou až po nekompromisní ekonomickou realitu polistopadového vývoje. V dokumentu Sametová kocovina také zaznívá názorová konfrontace dnes již klasiků českého filmu například Jiřího Krejčíka, Věry Chytilové, Ivana Passera s mladou nastupující tvůrčí generací reprezentovanou Sašou Gedeonem, Zuzanou Zemanovou, Jaroslavem Brabcem či Janem Svěrákem. Robert Buchar (1951) vystudoval kameru na Famu, poté pracoval na volné noze až do své emigrace v roce 1980. Od roku 1981 žije v USA, kde pracuje jako kameraman a filmový pedagog.
Obsazení
Tato stránka je generována automaticky za pomocí údajů zjištěných z veřejně dostupných zdrojů a sjednocených pomocí AI ChatGPT. Uvedené údaje nejsou redakčně kontrolovány, monitorovány ani upravovány a mohou být nepřesné či nesprávné.
Komentáře (7)
Komentáře jsou vkládány jejich autory a nepodléhají redakčnímu schválení ani kontrole. Za jejich obsah odpovídají jednotliví autoři. Komentáře mohou být automaticky přebírány z dalších webových stránek.
Nasvícení. Vytýkám před závorku, že tento dokument je ohavně nasvícen. A to tak, že i kdyby snad byl o polovinu lépe nasvícen, tak furt by byl nasvícen dost ohavně. Pět hvězdiček dávám jen a pouze proto, že se mi nakonec podařilo najít kabel od monitoru.
Zdroj: ČSFD.cz (2024-07-10)Jak podotýká kolega Cíval, je to špatně natočené, ale ty osobnosti naplní jakýkoliv prostor. Poučné.
Zdroj: ČSFD.cz (2003-05-15)Tak von už Enšpígl psal, že s tím blbym svícením a obecně horší tech. kvalitou se dá žít, když si trochu poštelujete projektor, pustíte subtitle (taky nejsou nic moc) a stáhnete zvuk .... Výpovědi o vztazích filmař-institucionální zázemí-stát před srpnem, po srpnu i po listopadu, v nichž se vyjevují vnitřní i vnější omezení tvůrčího procesu. Dobře, že tohle ve stručnosti někdo zaznamenal i se všemi osobními obsesemi a zhrzenostmi, (143 min) 3-4*(27.04.2013)
Zdroj: ČSFD.cz (2013-04-27)Unikátní otevřená výpověď o společnosti a točení filmů v dlouhoformátovém vyprávění jenž kromě významného obsahu
Zdroj: ČSFD.cz (2013-04-25)disponuje i značným množstvím hodně hořce vtipných hlášek (zejména Milota je boží). Že Sametovou kocovinu (jak
výstižný název) odmítli kritici pochválit a ČT pouštět, díky čemuž upadla v totální zapomnění,
je pomalu na klasifikaci polistopadové trezorovky. Technická stránka věci je ale fakt neuvěřitelně hrozivá (amatérská).
Prosté záběry na mluvící hlavy sice zvyšují napětí, ale při délce dokumentu (bezmála 150 minut) jsou už poměrně
únavné. Do toho Buchar furt nesmyslně ostří, když by neměl, a málem jsem vyprskl smíchy, když se režisér Vachek
nejdřív půl výpovědi topí ve tmě a pak dostane do obličeje plnou dávku kamerového světla, které je následně ještě
korigováno (tolik k tomu zdejšímu "populárnímu" tématu nasvícení). Dalším rušivým elementem je střih, který někdy
nenechá postavy ani domluvit, ale nakonec jsem zvolil cestu 5*, kdy budu Sametovou kocovinu hodnotit především pro
její obsahovou hodnotu.(25.04.2013)
Aha zdejší bůh Cival napsal, že je film špatně nasvícený, takže teď, jak je dobrým zvykem na CFSD, budou všichni psát že je dokument špatně nasvícený :-)) Fakt prdel tohleto stádní uvažování. Protože nasvícení je zřejmě to hlavní co se tu hodnotí, budu "in" a taky se vyjádřím k nasvícení. Podle mě bylo v pohodě, tmavou obrazovku jsem neměl a všechny ksichty jsem viděl. Jediný co mě trošku mrzelo, že ve filmu nikdo neblikal takovým tím červeným světílkem do ksichtů našich filmařů, myslím si, že by pak filmaři byly celkově mnohem líp nasvícený. Tak nasvícení dokumentu jsem už zhodnotil a teď ještě to nepodstatné, samotný dílo. Pokud někdo dobře nezná všechny figury naší "nové vlny", případně soudruhy z různě vysokých poloch zejména ze 70 let, bude občas tápat jako já. Nicméně ten konfortační styl u výpovědí jednotlivých filmařů se mě dost líbil. Kdo je kurva a kdo ne, kdo je kumštýř a kdo politický zaprodanec, to bylo dobrý. Teda až na vytahování Chytilový, jak se jí komouši báli. Tahle feministka mě tak sere až to bolí. Pokaždý když je na obrazovce, mám pocit, že slyším bučení krávy a ne mluvit rozumnou ženskou. Nejlepší byl ten režisér na konci prej "pak když v roce 1990 jsem měl možnost vidět, kdo všechno udával, tak jsme se vyděsil, vždyť on udával každej druhej."(07.12.2010)
Zdroj: ČSFD.cz (2010-12-07)