Salon krásy (2005)

Buranská (hodně buranská) komedie pro černošské publikum. Pokud vám nevadí poslouchat hodinu a půl neustálé sexuální narážky, řeči o rozdílech mezi bělochy a černochy, řeči o holení tam dole a všude jinde, plastikách prsou, zadcích, předcích, bocích, vršcích a všem ostatním, sledovat kluka, který natáčí ženské zadky... možná se pobavíte.

Kapriola alebo salón krásy? Pri objasňovaní zlých, respektíve svojou podstatou priam až tupých filmov, nikdy neviem ako a kde začať, prípadne aké výrazy (najmä expresívneho charakteru) použiť. Poďme si to zrekapitulovať od začiatku. Pri diele máte pocit, akoby sa vám všetky problémy sveta sypali priamo na plecia a vy sa s touto ťarchou musíte popasovať v tomto chladnom, zmysel postrádajúcom vesmíre. Mnohí si určite povedia: „Veď to nemôže byť až tak zlé!“ Avšak opak je pravdou a ja sa staviam do radu stúpencov negatívnej kritiky, ktorí neváhajú a radi si pochutnajú na takomto nezmysle. Ako mi čas postupne plynul pri pozeraní tohto bláznovstva, pomaly, ale isto som si začal uvedomovať, že nečakaný dejový zvrat prípadne aspoň kvalitu to “čudo” nenadobudne a ja budem musieť opäť, raz zasadnúť za stôl, vypísať svoje emócie a oslobodiť svoju myseľ plnú pejoratívnych výrazov formou odľahčenej, nie príliš „vulgárnej“ eseje. Tá síce nespraví zo sveta lepšie miesto pre život, ba práve naopak, bude podporovať nás „všeznalých recenzentov” pri vytíkaní nedostatkov.

Čo je toto za hnus?! Černošský rasizmus sa na nás valí v hlavnom vysielacom čase z televíznych obrazoviek. Ak by si niekto dovolil tak korenisté narážky a urážky na afroameričanov, ako boli nimi prednesené v tejto filmovej sračke na adresu belochov, tak by sa na neho zosypala nenávistná zloba sorošových slniečkárov. Podľa merítok dnešnej chorej spoločnosti môže byť rasista jedine beloch. Zobuďte sa, uvedomte si na čo sa pozeráte. Zosmiešňujú vás, urážajú vás a vy sa pri tom ešte bavíte. Tento film je odporný rasistický odpad!

Film, který se přímo vyžívá ve zveličování či zvýrazňování toho, jak jsou (jak jen to říct spisovně)... Afroameričané odlišní od bělochů. Miliony stupidních řečí mě ve filmu spíše iritovaly, než bavily, Queen Latifah mezi ostatníma barevnýma kolegyněma se svým přístupem vypadala naprosto nepřirozeně a těch pár bílých herců a hereček to nijak nevylepšovalo (byť šlo o vesměs hezké ksichtíky). Dvojka je maximum.

Grupa afektovaných černošek (zjevně obsazených dle hmotnostního pravidla „více je lépe“) v salonu dle amerického snu plkajících o hovnu (takže nezábavné jak ve skutečnosti) s jejich stejněbarevnými kamarády, při pohledu na něž se mi stále vtírala hláška z jiného filmu „...a jeho prdel pozná středověk.“. Děsivý kýč.