Ruka na kolébce (1992)

Ocitáme se v klamavě idylickém prostředí amerického předměstí počátku devadesátých let, kde režisér Curtis Hanson rozehrál studiový thriller, jenž měl ambici definovat moderní archetyp rodinného ohrožení. Snímek Ruka na kolébce se od úvodních, prosluněných záběrů rodinného sídla nese na vlně zdánlivého bezpečí, které se v oparu přicházející pomsty začíná měnit v rafinovanou psychologickou hru. Právě tento výchozí bod, postavený na motivu narušené intimity a infiltrace cizího elementu do jádra domácnosti, tvoří ten pověstný motor, který film v jeho expozici pohání s funkční, byť poněkud předvídatelnou energií. Rebecca De Mornay zde se svou mrazivou aurou zhrzené chůvy buduje postavu, která má být oním zlověstným a vypočítavým protipólem k mateřské čistotě, zatímco Annabella Sciorra dodává příběhu skrze svůj civilní výkon hmatatelně zranitelný rozměr. Sledujeme řemeslně zručný souboj o nadvládu nad domovem, kde se v tlukotu narůstající paranoie rodí napětí sázející na tradiční atributy žánru „vlk v rouše beránčím“.. Bohužel se však nelze zbavit pocitu, že snímek navzdory svému slibnému námětu postrádá jakoukoli hlubší invenci, která by jej vytrhla z osidel dobové konvence. Zatímco budování počátečního neklidu mělo svůj dravý dopad, narativ jako by v druhé polovině ztrácel pevnou půdu pod nohama a až příliš okatě se podřizoval šablonovitým schématům, která nepřinášejí žádný nečekaný autorský vklad. Jednotlivé zvraty sice mechanicky zapadají do soukolí pomsty, ale celkový dojem definuje spíše standardní thrillerová podívaná, které k dosažení skutečně osudového prožitku chybí o něco méně doslovné vyprávění a odvážnější režijní uchopení. Ve výsledku jde o nadprůměrně obsazenou, leč v jádru průměrnou žánrovku, která svou poctivou mravenčí prací sice neurazí, ale v kontextu psychologických thrillerů zůstává jen řemeslně precizně ošetřeným, avšak zaměnitelným cvičením..60%

Výborný thriller, který si udržuje napětí od prvních minut a postupně stupňuje hutnou, až dusivou atmosféru. Děj je dobře vystavěný, má několik silných momentů a pár opravdu chytrých nápadů. Celkově to působí jako velmi kvalitní žánrovka, která i po letech neztrácí svůj účinek. Místy mi to trochu připomínalo Orphan, který je však podle mě přece jen ještě o level výš, a proto nemohu hodnotit ještě lépe. Každopádně jde o povedený, svižně odsýpající nadprůměrný thriller, který opravdu stojí za to. 80%

Psychologické drama jehož příběh perfektně graduje od začátku do konce. Postavy jsou dobře vykreslené a chovají se a reagují přirozeně. Velmi oceňuji zvraty v ději, kdy jsem nebyl schopen dopředu odhadnout, co hlavní záporačka naplánuje dál, ale stačila vždy jediná scéna s náznakem, bez jakéhokoliv vysvětlení a bylo jasné, co se stane. Takovýhle způsob vyprávění mi v nových z diváků dělajících blbce filmech chybí. Je vidět, že při správném zpracování opravdu stačí málo na pochopení děje a není třeba zbytečných dialogů.  Strhávám jen jednu hvězdu za konec, kde se psychologické drama změní na lekací horror a z hlavní záporačky, jež do té doby děsí svou vypočítavostí a sociopatií se stane nezastavitelný Terminátor. Dalším zklamáním je také český dabing, který má otřesnou zvukovou i hereckou kvalitu, to však neberu jako součást hodnocení filmu.

Pre diváka jasne nastavené od začiatku, kto bude ten zlý a kto dobrý, takže žiadne prekvapka neprídu, jediná záhada je, či Klára nájde ten sprej na astmu alebo nie. Ale nie že by ste jej to priali. Naivita tých dobrých postáv je naozaj pozoruhodná, keď ich celý čas ani nenapadne, že tie drobné pastičky nachystal nový člen rodiny. Medzitým človek už od začiatku vie, ako to dopadne, ohúrilo len jedno, že film už v roku 1992 poskytol ako kladnú postavu černocha, na čo si väčšina amerických žalárnikov, všetko obete krutého rasistického systému, musela od radosti zakrepčiť kuduro.

Příběh mi přijde hodně přitažený za vlasy, ale na druhé straně ze zkušenosti vím, že někdy se stávají i hodně nepravděpodobné věci. Děj se navíc odehrává v USA, kde je možné ledasco, jak dokládají knihy Stephena Kinga a H. P. Lovecrafta, z nichž jsem v minulosti načerpal základní znalosti amerických reálií a poměrů, takže nějaký mentálně postižený černoch mě nerozhodí. Tato story je ovšem spíše kingovského ražení. Celkem nihil novi sub sole, ale vidět se to rozhodně dalo.