Ročník 61 (1993)

Mierne sklamanie. Ročník 61 mohol svojím pohľadom na americkú občiansku vojnu zaujať, ale nestalo. A to nielen lacným televíznym spracovaním, ale aj chabým vykreslením charakterov či nie práve vhodným poučovacím dôrazom. Vlajka, hymna, štáty - nič z toho nie je podstatné a vzbudzovanie v mladých pocity patriotizmu vedie jedine k nepriateľstvu, militarizmu, agresii, k vojne. Následný záverečný apel na súcit tak už nie je na mieste. V jednej z rolí sa mihne mladý Owen.

Kvalita na úrovni výukového filmu na hodiny dějepisu pro americké středoškoláky. Doplněné vlezlými vysvětlujícími komentáři a předvádějícími ta nejznámnější klišé, jako přátelství bílého hocha z jihu s černošským otrokem, hrdinský běh se zástavou proti nepřátelské střelbě, nebo finální polopatistické prostřihy, kdy se bitva prolíná s porodem černošské ženy, asi jako přirovnání, že americký národ se zrodil z krve občanské války. Bojové scény vypadají jakoby je někdo nasnímal jednoho nedělního odpoledne na srazu kroužku přátel americké občanské války. ____ A přitom námět - začátek války, která proti sobě postavila doposud věrné přátele nebo povinnost bojovat za svůj stát přestože v jeho ideály ani nevěřili - má sílu. Jenomže by to muselo být v jiném snímku, než v tomhle, který vypadá lacině po všech stránkách. /23. 12. 13./

Někdo se nechá zmást distributorským textem a očekává epické řeže, nudí se, nerozumí tomu, proč režisér prokládá závěrečnou bitvu scénou porodu, a jelikož toho o válce Severu proti Jihu moc neví, moc se toho zákonitě ani nedozví. Já jsem v Ročníku 61 viděl na televizní poměry rozhodně silný film, který se sice zabývá starou známou myšlenkou o nesmyslnosti válčení, kdy po sobě střílí přátelé a příbuzní, ale zabývá se jí na jedničku. Scénář mě překvapil tím, jak je vyrovnaný a ani jedné straně nenadržuje (ačkoliv chvíli se mi zdálo, že má raději spíš Jižany), o potěchu oka se postarala jako vždy výborná kamera Janusze Kaminského, do ucha mi zase hrál dodnes neslyšený soundtrack Johna Debneyho. Zmíněná bitva měla vše, co měla mít, a pokud jde o výbornou dějovou linku s otroky, moc bych za to nedal, že v tom, jak poutavá byla, má prsty právě Steven Spielberg.

Naprosté sklamanie. Čakal som že keď v tom bude mať palce Spielberg že to bude dobré...45%

Velmi neobvyklá televizní filmová výpověď o událostech z dob americké občanské války nazvané ´Sever proti jihu´, pojednávající hlavně o rozpolcených vztazích jak rodinných, tak i ryze přátelských. Každý má svůj svobodný názor na danou věc a každý stojí na své straně, ale bohužel velmi často proti kamarádům i vlastním členům rodiny. Nepřítelem se tak mnohý stal velmi jednoduše, což mělo za následek nemálo tragédií. Protože je snímek v televizní produkci, nelze očekávat lecjaké válečné dílo, byť se ani na ty nezapomnělo, ale slouží jen jako doplněk děje. Příběh je tedy hlavně konverzační a tak tedy záleží, jestli zaujme scénář, na kterém je to všechno stavěno. A přijde na to. Některé části jsou zajímavé, některé však spadají do nudnosti, jiné až do naprosté zbytečnosti. Takže jako obvykle, i tentokrát se jedná o zlatý střed veškerého zájmu. Za zajímavost stojí, že se v hereckém ansámblu vyskytuje nemálo dnes již známých hereckých es, jako je např. Clive Owen, Josh Lucas nebo třeba Andre Braugher. Takže je tu i možnost je všechny vidět pěkně pohromadě v ještě relativně mladém věku.(08.05.2016)