Řád saténových mašlí (2000)

Podivnost s pěkným námětem, ale notně pokulhávajícím provedením. Myslím, že by se z toho dala udělat pěkná minisérie pro děti, kdyby se udělalo několik změn ve scénáři. Dialogy jsou papírové až hrůza a jedenáctiletá holčička zamilovaná do vévody Kristiána? To mi přišlo kapku mimo. Raději slečny postaršit o pár let, nebo ubrat love story, která se do dětského příběhu pro děti prostě nehodí. A král skřítků štěstí? Nejhloupější skřítek v historii televizního vysílání.

Začátek byl pěkný, připomínal mi trochu Janu Eyerovou :-D Dál se ale film pomalu a jistě stává horším a horším. Ukazuje se zřejmá absence příběhu a tak se mezi (do té doby pěkně nastíněné) "sesterstvo" dostává pitomý skřítek, který tvrdí, že ovládá štěstí či co, ale prakticky je úplně k ničemu a tak se musí nechat zachraňovat od čtyř malých holek, které pak během asi půl minuty přijdou na to, že záporák je nějaká baba z lesa, kterou předtím každá jedenkrát viděla a během další půl minuty se spřátelí se služkou ( a věnují jí titul komtesa :-D ). A v tomto urychleném a nelogickém duchu je celý film, což je velká škoda. Kdyby se místo toho natočil příběh, který se odehrává hlavně v Ústavu a ukazuje charaktery jednotlivých dívek (nebo naopak čistou pohádku, kde čarodějnice opravdu cíleně škodí a děvčátka jsou děvčátka a ne namyšlené primadony a zamilované puberťačky), bylo by to lepší. Takhle ** a to jen za začátek a poměrně sympatické hrdinky...

Další kousek z cyklu morbidních pohádek spíše pro dospělé. Blbý scénář, nepovedené herecké obsazení, příšerné vtipy a strašná hudba. Navíc ta zlá věštkyně v podání Vilmy Cibulkové ( její účást mě fakt překvapila ) je celkem dost strašidelná a tohle dílko působí spíš jako horor než či pohádka. Jestli si Jasmína Blaževič myslela že tímhle obšťastní dětskou dušičku tak se fakt sekla...

Pohádkový příběh se zvláštní atmosférou a koloritem 19. století, v němž na začátku vystupuje docela strašidelná věštkyně. Uzavřená dívčí společnost se nachází na zámku v ústavu pro výchovu šlechtičen, princezen a infantek. Ke šťastné lásce 11 leté princezny pomůže bizarní skřítek, který je jakýmsi legračně nemotorným předchůdcem počítačově dokonalého Gluma v Pánovi prstenů. Zámeckého šafáře hraje Jan Kraus, neméně ošklivý než skřítek, ale na rozdíl od něho je postavou zápornou. Celkové hodnocení: nekonformní pojetí nedělní pohádky, které má své půvaby a na menší děti určitě silně zapůsobí. Tři a půl.

Jasmíně Blaževič bych doporučoval, aby si pustila filmy Jindřicha Poláka o Chobotničkách či Lucii nebo filmy režiséra Smyczka či Poledňákové. Zjistila by tak, jak je potřeba režírovat dětské herce. Právě příšerné herecké výkony dětí v této pohádce celý film totálně zabíjejí. Je neuvěřitelné, že to režisérka nevnímala, ty dialogy jako čtené z partesu! Jindřich Polák mi jednou dal radu, když jsem se ho ptal, jak to dělá, že mu děti tak přirozeně hrají? Říkal: "Dětský herec neexistuje. Děti představují sami sebe a je na tobě, co a jak z nich dostaneš. Nejhorší, co můžeš udělat je, dát jim scénář, ať se naučí roli. Oni se jí, za vydatné pomoci rodiny, skutečně naučí a pak jí odříkají jak básničku před tabulí - to je, přímo zoufale." Tak přesně takhle zřejmě postupovala paní režisérka - děti se dokonale naučily text ze scénáře. Bylo to ale k neposlouchání!.
Nevydržel jsem se na film dívat do konce. (Pavel P. Ries)