Rabbit Proof Fence (2002)

Hrozne uťahané a len slabo nalinajkované.Rabbit-Proof Fencesíce má v rámci svojho príbehu nejakú základnú predispozíciu na to, aby vedelo emočne zapôsobiť na diváka aj masovým záujmom, ale nevie s touto narábať a v praxi tak postráda ako efekt, tak aj emócie, a to nie preto, že by šlo v pomalom tempe, ale preto, že sa v tomto nevie hýbať, ani obracať.Phillip Noycena to jednoducho nemá.

Úžasný výkon malých dievčatiek, ktoré po tom co utečú zo sirotčinca pre miešaných sa vydajú pešo na cestu domov pozdĺž protikraličieho plotu čo robilo viac ako tisíc kilometrov. Obdivujem odvahu a odhodlanie dievčatiek. Film sa tiež venuje smutnej teme-odoberaniu miešaných detí ich rodičom. Film je podľa skutočnej udalosti a vôbec nenudí.

Neveselý příběh z neveselého období pro australské domorodce. Kenneth Branagh, v civilu fanatický milovník Shakespeara, zde coby fanatický vykonavatel rasistických zákonů a šílený eugenik "Mr. Devil", rozhodnutý pomoci od psacího stolu těm ubohým zabedněným Austrálcům za každou cenu, i kdyby o žádnou pomoc vůbec nestáli. Není mi ten chlap odjakživa sympatický, takže tahle role mu myslím skvěle sedne. V dílčí záporné roli se objeví i klaďas Gulpilil, jehož postava zdánlivě zlověstného stopaře ale nedostane moc prostoru a ke konci podivně vyšumí do ztracena. Tak nějak vyšumělý mi vlastně přišel i celý děj, bez tempa, bez většího napětí, mnohasetkilometrový útěk dětí polopouští se smrskne do několika schématických obrazů. Ale výpovědní hodnota je vysoká a člověk si o téhle skutečné události může přečíst i knížku, nebo aspoň zapátrat na netu.

Nádherné. Krajina, hudba, ty tři malé holky jak to parádně hrají.... a hlavně, ústřední myšlenka filmu: nelze vnucovat jiným náš evropský/britský způsob života, přesto, že by nás k tomu mohly vést nejušlechtilejší myšlenky. I krásné ideály se mohou zvrhnout v diktát, násilí a dokonce rasismus. Každý má právo si zvolit svou vlastní cestu. Žili jsme/žijeme v Evropě či moderní Austrálii, v relativním přepychu a pohodlí. A přece něco víc a víc hodně ztrácíme, aniž bychom si to uvědomovali. Ten pradávný kontakt s přírodou, způsoby vnímání, smysly, schopnosti k přežití, které si přírodní národy dosud zachovaly a my "díky" civilizaci navždy pozbyli.

Peter Gabriel hudbou vo svojej koži spoločne s úžasnou kamerou Christophera Doylea dalo tomuto úplne netradičnému Road movie svoje pôsobivé čaro aj vďaka úžasným hereckým výkonom domorodých detských postáv. Škoda, že sa dej niesol v melancholickom pojme a nevniesla réžia do deja živšie momenty, ktoré by tento stav pozitívne oživili. Možnosti určite boli. Aj tak slušná podívaná.