Psi (1992)

Skoro všichni zuřivě útočí proti skoro všem na pozadí své doby. Roztáčí se kolotoč nekontrolované série násilí, jeden krutý úder pěstí, kopačkou nebo ze střelné zbraně střídá druhý nebo rovnou krutá smrt a prosakuje z toho depresivní obraz doby. Mezi vší akcí se většina mužských postav stihne předhánět, kdo z nich bude ještě odpornější, ještě extrémněji nesympatický a možná, že tím také stihnou všichni odrážet onen hnusný obraz doby. V níž Pasikowski nenašel kousek místa na cokoliv pozitivního a já sám to mám s hledáním pozitiv v jehoPsechpodobně, i když řemeselnou stránku uznávám. Paradoxní je, že notně chválený obraz porevoluční doby zůstává postupně stále více upozaděn, až se vrcholná msta jedné ze dvou hlavních postav proti druhé koná z apolitických, čistě osobně vztahových důvodů. Což ale nemusí hned znamenat mínus. Jedna hvězda tudíž za onen obraz doby s atmosférou porevolučních let, vyřizováním si účtů z minulého režimu a zachycenými problémy nové doby. Druhá za to, že závěrečné minuty od pomsty na mě skutečně zapůsobily. Jinak mě to ale většinou nebavilo, nesedlo, protivilo se a co do osudů postav časem ani moc nezajímalo. Čistě vkusově jsem se s touhle záměrně „hnusnou“ akční žánrovkou plnou svinských kreatur asi nemohl minout ještě víc.[40%]

Poláci prostě umí. Yngor to v představení filmu vystihl úplně přesně a PetrPan to v dobrém dorazil. Ano, takhle to asi bylo. Jenže u nás je to tabu. Scéna oněch "specialistů na církev a ilegální tiskárny" při střetu s bývalým příslušníkem Stasi v hotelu, který přesedlal ze služby Honeckerovi na na drogy není směšná, dokonce ani tragikomická. Ukazuje (a u nás by to bylo ještě horší), jak "strašliví" byli tihle příslušníci státních bezpečností ať už v Polsku nebo u nás. A jak dopadli při střetu s opravdovými zločinci. Jediné, co se tomuhle z naší kinematografie vyrovná je scéna s mým nejoblíbenějším slovenským hercem Ladislavem Chudíkem v úloze vysloužilého estébáka v jednom z mála skvělých filmů na toto téma - Kawasakiho růži. Který pro jistotu ČT nedává, protože hanobí disidenty a jejich hrdinný  a smrtleně nebezpečný boj za lidská práva a demogracii...tady je to navíc dobře akční a skvěle se v tom právě mísí onen background s thrileerem.

Poláci se za dobou převratovou ohlédli velmi brzy a nejen v kinematografii jsou mnohem dál než my dnes. U nás s velkou slávou vzniklyDevadesátky, ale co doba kdy se likvidovaly spisy, měnili se soudci, nebo střídali policisté v útvarech? Co bývalé Lidové milice? Co pohraničníci, co se s těmito jednotkami a jejich členy stalo?Olmer,Svobodaa další, kteří měli na to v tomto směru natočit podobný film jako jsou polští Psi šli svými cestami a česká společnost se prakticky až do konce milénia opíjela nabytou svobodou, přepisovala dějiny nebo nadávala na soužití s nácky/Romy nebo prozřívala z evropské reality. Aleza činy doby kdy se ten chleba skutečně lámal se neohlédl nikdo. Dnes už je na to pozdě. Už jen za tu odvahu si tento snímek zaslouží absolutorium.

Drsný, brutální, beznadějný a krvavý film z období, kdy se v Polsku měnil režim z komunistického na demokratický, což vyvolávalo všudypřítomný chaos, který umožnil drogové mafii páchat zločiny a unikat spravedlnosti.DĚJ:Po pádu komunismu v roce 1990 bývalý důstojník SBFranz Maurerprochází ověřovací komisí a vrací se do služby. Jeho bývalý přítelOlo Zwirskise mezitím zapletl s drogovou mafií prokurátoraGrosse. Franz se stará o mladouAngelu, dceru zavražděného kněze, zatímco kolem hoří staré spisy, intriky a masakry. Mezi starými kamarády dochází k totálnímu rozkolu – jeden zůstává u policie, druhý jde plně do podsvětí. Následuje série krvavých akcí, zrady, masakr v hotelu, únosy, mučení a válka gangů o výrobu amfetaminu.ZHODNOCENÍ:Bylo to rychlé, akční, brutální a chvílemi jsem se ztrácel a nevěděl jsem, kdo je vlastně hodný, kdo je zlý, kdo spolupracuje s mafií a kdo je na straně zákona. Ale jinak to byl kurva dobrý film.

PolskáFrench Connection, která příkladně prolíná dobové lokální specifikum (revaluace agentů komunistické státní bezpečnosti v novém státním režimu se hladce propojuje s rozmachem zahraničních mafiánský struktur v oslabeném novém státě) s jasnými žánrovými pravidly. Psy byli jedním z řady filmů, kterými se polská kinematografie snažila čelit přívalu západních fláků, které lákaly tehdejší publikum více než porevoluční ublížená tvorba. Když si tak uvědomíme, že vznikala tedy ze stejných pohnutek jako třebaNahota na prodej, musí nám dojít, jak jsme my Češi úplně retardovaný i vůči takovým Polákům.