Psáno na pranýř (1974)

Bohužel, doba vzniku se podepsala na některých pasážích textu, kdy ústy pěvce (Jiří Klem) jsou vkládány výklady, které jsou poplatné této době. Ovšem ani to nestačilo a inscenace skončila v trezoru.

Inscenace znovu vysílána v červenci 2021. V minutáži uvedené v popisku. Výborný Mrkvička i všichni ostatní.

Když jsem si tenhle film o François Villonovi pouštěl, tak jsem si říkal jestli Mrkvička byl ten správný herec, který ironickou postavu rebelujícího básníka zahraje správně, už jen pro velkou konkurenci v podobě Šaška vTřicet případů majora Zemana - Klauni (S03E04) (epizoda) (1978), kde verš recituje tajemný Přeučil a drzí Štěpánek panu majorovi přímo do očí. Musím říct, že mě výkon Mrkvičky velmi mile překvapil, skvěle zachytil tu ironizující básnickou hru proti šlechtě církvi a králi, výborně zahrál lásku i útrapy života mladého básníka, který balancoval na hraně zákona i slušnosti. Zločiny, které jsou zde vykresleny jsou skutečným dílem tohoto geniálního básníka, který měla sice mrštný jazyk ale povahou byl násilnický a krutý. Hezká inscenace, kde neruší ani občasné zpěvy šaška, který děj provází svými texty. Dobré i vedlejší role, jako Jelínek, Vinklář nebo Maciuchová. Taková inscenace, co zapadla nejen za socialismu, ale hlavně v době vlády ČT a stále reprízujících filmů do zblbnutí. Velká škoda, tenhle film je pěkný, postava je to zajímavá a verše jsou to krásné(22.01.2026)

Vzhledem k nesmírné popularitě Loukotkové je až překvapivé, jak málo sloužila její tvorba jako předloha alespoň k těm televizním inscenacím.Navzdory básník zpívá(1957) patří mezi nejoblíbenější její romány vůbec, které vycházejí pravidelně v reprintech dodnes. Sadkové se povedlo vytvořit přepis životný a zajímavý, herecky výtečný. Nelze se divit cenzorským zásahům, lze jen litovat těch let, kdy inscenace zmizela z televizní obrazovky, protože Mrkvička, Maciuchová a zejména Vránová jsou zde vynikající.(29.06.2024)

"Byl jednou jeden, co znal milovat a zpíval o tom řečí ptačí. Byl jednou jeden, co se uměl prát, chvílí byl k smíchu, chvíli pláči. Uměl však navíc ještě verše psát, vědět že slovem dobu značí. Už proto stalo za to o něm hrát, byl to však básník, a to však stačí.“Trošku váhám, zda vskutku stálo za to natočit podle románu Jarmily Loukotkové zrovna tuhle televizní inscenaci. Ladislav Mrkvička v roli básníka buřiče, který si svými provokativními verši dělá všude kole zbytečně nepřítele, je samozřejmě excelentní. Ale co se mi tedy vůbec nelíbilo, bylo to zarámování celého příběhu zpívajícím vypravěčem v podání Jiřího Klema. Moc rád vzpomínám na to, jak jsem za svých studentských let četl ten román Loukotkové a naučil se u toho kratičký úryvek z Villonovi nejslavnější balady. Zazní i v této inscenaci a tak nemohu tentokrát jinak, než ukončit svůj komentář právě citací této slavné básně: "Já u pramene jsem a žízní hynu,horký jak oheň, zuby drkotám,dlím v cizotě, kde mám svou domovinu,ač blízko krbu, zimnici přec mám,nahý jak červ, oděn jak prelát sám,směji se v pláči, doufám v zoufání,mně lékem je, co jiné poraní,mně při zábavě oddech není přán,já sílu mám a žádný prospěch z ní,srdečně přijat, každým odmítán."(20.02.2022)