Přicházejí z tmy (1953)

První cca čtvrt hodina je úžasná zábava skoro stejně dokonalého ranku jakoBotostroj, vzhledem k tomu, jak je zde všechno šíleně přehnané - ať už chování teroristů, tak i nezištné vzájemné pomáhání vesničanů a korunu tomu nasazuje naháněčka v lese a malý kluk, co se strašně těší na mírový pochod. A nejen to, bavil mě i samotný fakt, že při přestřelce schytá hrdinný policista snad tři kulky, ale přesto dál běhá po lese dokud nepadne - a samozřejmě neumře. Takhle tu ti hodní schytají a přežijí mnoho ran, ale na ty hnusné záškodníky stačí jen jedna, do úplně náhodného místa, a je hned po nich. A to nahodilé střídání noci a dne v úvodní scéně! Jak od Eda Wooda... Potud to bylo ještě další guilty pleasure ze začátků 50.let, jaké mám rád, jenže pak se do záškodnické rodiny vrátí táta z lágru a tam už mi to pomalu začalo překračovat na druhou stranu, kdy mě celá ta propaganda nejhrubšího zrna začínala štvát. Padouši jsou sice ukázkově strašně zlí, nejradši by vyvraždili celou vesnici a chudákům z KSČ všechny dokumenty ukradli, ale ono je to až tak černobílé, že jsem se tomu už ani smát nedokázal. Za prd to stojí nejen kvůli bolestně šablonovitým postavám (a snad i ty šablony by v sobě měly víc životnosti), ale taky se na tom dost podepsal vyloženě mizerný scénář, který chce být drsný a ukázat nám, jak ti, jenž se Stalinem a Gottwaldem nebudují nové zítřky, jsou zavrženíhodný odpad, pokud se sami nekají; jenže nikdy nemůže vyniknout, když se před vším byť jen trochu drsným zalekne, takže je to spíš sled náhodných záškodnických a hrdinských scén, které se zničehonic, v uspěchaném závěru, střetnou. Obě strany jen existují a to je vše, co se o nich dozvíme, když samozřejmě vynechám předem jasný fakt, komu fandit. Což ale taky není zrovna lehké určit, jelikož obě strany působí strašně nesympaticky a ve finále jsem spíš "fandil" teroristům, protože protagnoista Karel, heroizující udavačství, mě svým silně totalitářským postojem vytáčel. Ale on to asi je jen paskvil na objednávku, což by vysvětlovalo, proč je to tak děravé a krátké. Každopádně i tady mírový pochod zachrání svět a ačkoli už jsem se v tu dobu dávno ničemu nesmál, stojí za zmínku krátká prolínačka, při které Gottwald a Stalin jakoby bdí z nebes na českou krajinu... a tam už jsem se neudržel a aspoň trochu guilty pleasure se před závěrečným titulkem dočkal. Jako komedii bych to viděl, dejme tomu, za 2*, vážně tak na hvězdičku kvůli pár řemeslně zdařilým scénám a hlavně kvůli výkonu mladého Rudolfa Hrušínského, který nemá co hrát, ale přesto je skvělý a pocitově charismatický. U zbytku těžko říct, tady neměl vlastně nikdo co hrát. Lepší 1*

Společně se Zítra se bude tančit všude asi nejsovětštější z českých propagandistiských filmů té doby. Tandem Gajer - Fábera předvedl, jak je mimo řemeslně, ale zato se snaží vyhovět stranickým ideologům ze všech sil. Bohužel ty filmařské schopnosti scházejí. Jiné budovatelské a propagandistické filmy z téhle doby mají svoje kouzlo, svůj domácí původ nezapřou, ale tohle je čistá "ždanovština", prostě vzorný socialisticko-realistický film jak má být. Film je černobílý, přesto diváka zarazí, že postřelený esenbák nemá na vzorně vyžehleném munduru ani kapku krve (prý čisté průstřely). To samé se opakuje u Rudolfa Hrušínského na konci. Schematičnost tohoto filmu by se měla používat jako studijní materiál a fakt, že noc a dne se tady střídají po hodinách je pozoruhodná rovněž. Prkennost herectví - scéna matky Kurandové a zraněného syna esenbáka by vyděsila i samotného Stanislavského a vrcholem je ona spontánní masová demonstrace opět typyicky sovětského střihu s obrazy Stalina a Gottwalda jako jakýmisy novodobými ikonami. Film byl asi už ve své době natolik pitomoučký, že to pochopili i někteří soudruzi a tak musely nastoupit ostré nůžky střihu. Když si vezmu, že většina filmů tohoto typu má délku mezi 80 a devadesáti minutami, tady se asi stříhalo hodně. Na začátku filmu je snad nekvalitnější (technicky) sekvence - požár a jeho hašení včetně evakuace obyvatel, tady se najde každý pyroman. Jinak tvrzení, že lidé se do družstva bojí vstoupit kvůli oněm kulackýcm záškodnickům je okázalá lež. Lidé se tam báli vstupovat, ale především se báli oněch "agitátorů". Zcela přesně nevím, kdy to bylo přesně natočeno, ale ve vazbě na vzhled krajiny (stromy s listím, vzrostlá tráva) v té době byli oni dva "idolové" už naštěstí na onom světě. Jinak nejvíc mě pobavil zdejší komentář jistého xaver, který si na filmu patřičně pošušňal a rozhorlil se, jak jsme byli díky družstvům potravinově soběstační, o to jsme díky dnešnímu režimu přišli a potraviny se k nám dováží, přitom do odpadu by namísto tohoto skvělého (podle něj) filmu patřily právě ty dovážené potraviny. A to díky násilné (!) dekolektivizaci devadesátých let. Že většina družstev pod jinou hlavičkou a na základě jiného ekonomického modelu spokojeně funguje dodnes tenhle zastydlý bolševik neví nebo asi nechce vědět. Tak to určitě, soudruhu, čest práci soudruhu! Čest!

"Václave, co myslíš, pustí tatínka z pracovního tábora?"Na juhočeskom vidieku sa úspešne kolektivizuje poľnohospodárstvo, proti čomu brojí podlý kulacký synak Hrušínský podpaľačstvom a streľbou do uniformovaných orgánov."To někdo schválne zapálil, maminko? A proč?""Protože nemá rád lidi!"Požiar je zažehnaný, výbava zachránená, dobytok odvedený a písomnosti obce uchované aj vďaka včasnému príchodu Ľudových milícií."Karle, tohle vám nikdy nezapomeneme! Máte k nám ze všech nejdál a přijeli jste první!"Kulacká família s patriarchom navrátivším sa z lágru nezaháľa a plánuje pokračovanie teroru s pomocou druhého synka, hraníc narušiteľa a diverzanta, pritom sa oddáva sneniu o lepších časoch."Pamatuj si, bude válka! A my dostaneme od Američanů všechno zpátky, i ty brůny!"Pokrokoví dedinčania sa nedajú, zorganizujú mierový pochod s transparentami a mávatkovými holubicami, čím spolu so včasným zásahom ozbrojených zložiek uštedria reakcii finálnu ranu."Jsou chvíle, kdy člověk musí na sebe zapomenout!"Čiernobiely film s čiernobielymi charaktermi, na ich rozvinutie nebola chuť ani čas, film je relatívne krátky a nabitý dejom a akciou od začiatku do konca. Škoda, niektoré postavy ako kulacká dcéra na polceste ku komunistom Medřická alebo slabomyseľný pánbožkár Cupák by si viac priestoru zaslúžili. Každopádne angažovaná zábava za tri hnedáky prehraté v kartách.

Protizáškodnická agitka par excellance. Kulakovi synové se spojí s cizími nepřátelskými agenty, aby zabránili založení JZD. Přepjaté divadelní herectví většiny zúčastněných (Sejk, Švorcová, Kurandová, Mixa), jakžtakž civilní "výkony" Hrušínského, Vojty a Kemra, příšerná postava mladého Cupáka. Film místy působí jako parodie sebe sama. Kamera na facku, spousta pře- i podexponovaných záběrů. V úvodní čtvrthodině jsem pořád neměl jistotu, zda se odehrává ve dne nebo v noci, světelné podmínky se tam střídají, až to bije do očí. Ocenil jsem pouze výpravu, konkrétně scény s hořícími staveními. Režisér Gajer po budovatelské Usměvavé zemi natočil tento "skvost" a v podstatě za celou svou kariéru dokázal vybočit z průměru leda do podprůměru. Na přelomu 60. a 70. let se ze svých tragických začátků jen částečně "vykoupil" adaptací Škvoreckého Lvíčete (Flirt se slečnou Stříbrnou) a dočasně trezorovou Kateřinou a jejími dětmi, o dekádu později pak šumavskou trilogií s Tomášem Holým. Za zmínku ještě stojí jeho částečně "utajený" středometrážní Horký vzduch z poloviny 60. let, který se díky své podměrečné stopáži (ostatně stejně jako Přicházejí z tmy) ani nedostal do jinak kompletního katalogu tehdejší ÚPF s dlouhými hranými zvukovými filmy, uvedených do kin v letech 1929-1987.

Takzvaný záškodnický film své doby v plné parádě a přesvědčení. Ideologická osvěta byla ve své době hodně na pořadu všedního dne a bylo potřeba to divákům v rámci agitace předvést za každou cenu. Kromě komedií k tomu byl použít i dobrodružný žánr, dnes by to spíše zapadalo mezi thrillery, na kterém si tvůrci dali setsakramentsky záležet. Západní agenti a jejich pomahači byli pro takzvanou kolektivizaci ohromným nebezpečím, což bylo v rámci veřejnosti potřeba vědět. A tak mimo jiné vznikl i tento snímek, který sice po výpravné stránce vypadá naprosto skvělé, avšak scenáristicky naprosto zoufale, nelogicky, zkrátka svou výpovědí zcela mimo mísu. Hodinový snímek by se dal rozdělit na dvě poloviny. V té první se ukazuje záškodnická činnost, ve kterém překvapivě a velmi dobře figuruje Rudolf Hrušínský. Svého záškodníka, podle daných stanov charakterově psychicky zoufalého jedince, pojal prostě skvěle. Dějově podpálil stoh a vyhořela takřka polovina vesnice. A právě scenérie vyhořelých domů je po technické stránce pastvou pro oči. Podařená je i scéna, ve které obyvatelstvo s požárem bojuje, co jim síly stačí. Následující dění už je pouze v propagandistickém kabátě. Divácký šok však způsobí polovina druhá, která je vedena již dle stalinistických měřítek, nemající s předchozím děním absolutně žádnou logiku. Obyvatelé vyhořelé vesnice, místo aby své obydlí dávali do pořádku, se vydají za jásotu na procesí, kde však místo sochy Panny Marie nesou desky s podobizny Stalina a Gottwalda. Ohromná hořká pachuť diváka okamžitě znechutí následující divácké počínání. Dnes už má snímek pouze jednu jedinou hodnotu a tím je ukázka toho, jak se v rámci propagandy dá krásně zneužít film.