Poslední kapka (2025)

Stvořit remake filmu Volný pád a nahradit silného a sebevědomého bělocha v hlavní roli vyčerpanou černoškou se jeví jako geniání nápad. A zprvu to tak i funguje. Navíc je divák v neustálém dilematu, kdo za to může. Selhala ta žena, nebo selhal systém? Zodpovězení této klíčové otázky samozřejmě vyžaduje znalost poměrů a vývoje v USA. A to není vůbec snadné, protože ve škole vám to určitě neřeknou a média jsou v tomto směru silně manipulová. Můj názor je, že i navzdory totálně nezodpovědnému chování hlavní hrdinky, je stále větší kus viny na straně systému, protože ten situaci zhoršuje nejen dlouhodobě, ale hlavně cíleně. Dvě hvězdy (!!!) dolů za vše, co se stalo po telefonátu s matkou. Nejenže to nedávalo smysl, ale pro vyústění filmu to bylo zcela nepodstatné a totálně to zkazilo celkový dojem.

49 %. Původně jsem uvažoval o třech hvězdách, protože film řešil určité sociální problémy. Alespoň je naznačoval. A já si říkal, bude to takové béčko Občana Q. Jenže... Netflix porušil své progresivistické pravidlo o rovnoměrném zastoupení všemožných ras, a když se tam objevila bledá tvář, byla prostě a jednoduše zlá. Pak ty řeči o tom, jak to mají černé ženy těžké... Myslím, že samoživitelky všech barev kůže to mají těžké. Ve svém hodnocení jsem ale shovívavý, protože se svými životními zkušenostmi a svou inteligencí jsem schopen oddělit zjevné náznaky zhoubné progresivistické ideologie od poctivé snahy nastínit některé sociální problémy obyčejného člověka v dnešní společnosti.

"Toto je prvýkrát, čo sa ma niekto zastal". Škoda. Nápad aj myšlienka dobrá. Hlavný akt je však prešľapovanie na mieste a menej trpezlivý divák sa môže začať nudiť a tak stratiť o peripetie hlavnej hrdinky záujem. Záver podľa mňa podkopal, celý, pre mňa osobne veľmi dôležitý, odkaz snímky a ešte to urobil oveľa menej šikovne a filmársky elegantne ako Falling Down, ktorý je zrejme "Slamke" vzorom.

Príliš silené, preafektované, prehnané a hysterická, neustále jačiaca hl. hrdinka vyložene na palicu, i keď s jej osudom a smolou som sympatizoval. Palec hore za záver s twistom, ktorý tomuto jej správaniu dáva aspoň trochu logiku a že som ho v podobnom type filmu zrovna nečakal, preto nakoniec i slabšia tretia hviezda. Oproti dejovo podobnémuVoľnému páduo triedu slabšie a občas som pri sledovaní trpel z toho, že hl. hrdinka sa nevie ani na chvíľu ukľudniť, skúsiť chovať racionálne ,či vyhľadať pomoc. 50%

Film Straw od režiséra Tylera Perryho byl silnou připomínkou tiché a drsné reality, v níž mnoho lidí žije s duševními chorobami, zejména v černošské komunitě. Sledovat Taraji P. Henson, jak ztvárňuje Janiyah, ženu na pokraji kolapsu po životě poznamenaném traumatem, bylo jako pohled do zrcadla. Janiyahin příběh realisticky odhaluje, jak mohou duševní poruchy vést člověka k tragickým chybám, které společnost často ignoruje a raději se dívá jinam.