Pohádka o Malíčkovi (1985)

Sovětský motiv a sovětská tvorba je tam značně cítit, i proto se pro nás tato pohádka tváří poněkud originálně. Je více mytologická a výpravná než líbezně pohádková, na které jsme zvyklí. Malíček tu není žádnej prťavej kulihrášek, nýbrž malý kluk. Takový rozumbrada, který pomocí kouzelné píšťaly a hole přemůže obra (zrzavej Miroslav Moravec), čerta hopsajícího na trampolíně a čarodějnici, která před ním rovnou uteče. Naopak se nechá omámit bludičkami. Trikově je pohádka tak na rozhraní. Obr i příchod čertů byly krásně natočeny, naopak vichry nad zříceninou byly dost fádní. Plejáda českých herců taktéž potěší, stejně jako Lednický zámek a v povzdálí Minaret. Nejlepší byl ale stejně Moravec coby zrzavej zlej obr, který háže na lidi obrovský kameny. [301. hodnocení, 17. komentář, 52%]

Velmi hezky pohadkovy film pro celou rodinu. Mam rad podobne pohadkove adventury a ta o Malickovi ma velmi dobry scenar. Je zpracovana pomerne moderne, s hezkymi pisnickami a dobrou vypravou. Skoda jen hereckych vykonu, ktere cely film tahaji trochu ke dnu. Jinak si ale myslim, ze se zbytecne jedna o opomijenou pohadku.

Nechápu tak nízké hodnocení, jedná se o velmi pěknou pohádku Česko-lotyšské koprodukce. Že se v ní zpívá mi nevadí, to je přece typické pro většinu pohádek (navíc zde jsou písně poměrně krátké). Mně osobně se velmi líbí ústřední píseň, v originále nazvaná "Piena ceļš". Čeští diváci možná hůře pobírají pobaltskou kulturu a pohanské zvyklosti. V pohádce se objevuje několik neobvyklých bytostí, jako Matka větrů nebo Matka lesů. Zápletka s obrem se mi pro vývoj děje jeví poněkud zbytečná a scéna s jehlou v dlani zas moc drastická. Zajímavý je však pohádkám netypický zkažený charakter princezny. Je to pěkná svině, namísto vděku se odhodlá Malíčka zabít. Ten se po mnoha útrapách vrací domů stejně chudý jako dřív, zato obohacen o nejednu zkušenost. Zvlášť nečekané je královo rozhodnutí jmenovat macechu dvorní dámou. Závěrečná scéna z oslav Svatojánské noci rovněž potěší. Po dlouhém uvážení z důvodu nedocenitelnosti pohádky českými diváky zvyšuji ze 4 * na 5 a přidávám mezi desítku nejoblíbenějších filmů.90%

Matka větrů a Matka lesů nejsou žádné tajemné bytosti, ale lotyšské pohanské bohyně, ze kterých se postupem času staly pohádkové bytosti. Pokud byste si o nich chtěli něco přečíst, doporučuju svou knihu Encyklopedie baltské mytologie :-) Pohádka o Malíčkovi je označená jako sovětská, ale ve skutečnosti je skrznaskrz lotyšská. Což je problém, protože na první pohled vypadá jako "klasická pohádka z psané podoby, kterou zná snad každý", ale má i specifické rysy, které nepochopíte, pokud neznáte lotyšský kontext. Například se dost důsledně drží své předlohy - divadelní hry Sprídítis (Malíček) z roku 1905 - roku neúspěšného povstání proti ruské nadvládě, kdy mnoho Lotyšů emigrovalo. Odtud poselství, že vládnoucí třída je normálním lidem nepřátelská. A také poselství "všude dobře, doma nejlíp" - Lotyši, neemigrujte, milujte svou zem, kde jsou tak krásné lesy a jezera, kde máte rodinu, byť všelijakou, a kde se tak krásně slaví Svatojánská noc! A vydržte, mějte trpělivost, třeba na pány také jednou dojde a dokonce s vámi budou muset vyjednávat. Trpělivost, umění vytrvat a vydržet je další lotyšský rys, na který je zde kladen důraz. Malíček vlastně celou dobu hledá způsob, jak se vyrovnat s tím, že v domě, který patříval jeho rodině, teď vládne zlá macecha (že by také narážka na lotyšské dějiny...) A rozuzlení není v nalezení romantické lásky jako ve většině českých filmových pohádek, ale v tom, že se vyrovná se svou výbušností a naučí se tiše trpět (vydrží zkoušku ohněm od lakomce). V tom je pohádka velice hluboká a velice lotyšská.

Nemůžu si pomoct a zároveň se omlouvám všem nostalgickým fandům. Při sledování takovýchto pohádek trpím a cítím se "trochu" trapně. Toto dílko se snaží vypadat kvalitně a přitom je to šílená slátanina prokládaná zpěvy a tanci (někdy až baletními vsuvkami) účinkujících. Takhle to vypadá, když (třeba i kvalitní) části spojuje nekvalitní koncept (kamera, scénář, režie), který celou pohádku pohřbí tři metry hluboko.