Pes baskervillský (1939)

Tato verze Psa baskervillského byla pro mě příjemným překvapením. Kromě upraveného konce docela věrně odpovídá předloze a navíc Basil Rathbone je vynikajícím představitelem Sherlocka Holmese. Má v sobě kouzelnou zlověstnost záporáků, které hrál, i uhlazenost a jeho angličtina je velmi příjemná na poslech. A Nigel Bruce je zase výborným Watsonem, podsaditým, družným. Opravdu výborná dvojice. Navíc spolu působili v několika dalších filmech "série", které budu muset prozkoumat.

Hororem bych to nenazýval, několik zavytí ještě nedělá film hororem. Na druhou stranu tam byla pěkná atmosféra v prostředí bažin a archeologické lokality a nějaký ten hřbitov tam byl také. Doktor s pokousanou holí od psa. Dr. Watson tam dostal sice důležitý úkol, ale přesto tam toho vtipu moc nebylo. Dopadení pachatele takové nijaké.

Můj třetí Pes Baskervillský, tentokrát slavná verze s Basilem Rathbonem. Pokud jde o herecké obsazení, Rathbone se typově na Holmese hodí a podává vcelku dobrý přirozený výkon, ale podobně jako Richardson trpí příliš dobrou naladěností. Zároveň jsem měla v jeho případě pocit zbytečného nadužívání dýmky, z níž bafá i na blatech, jako by Holmese dělala jen čapka a dýmka (přičemž ta čapka je sama o sobě nesmysl). Mortimer je v rozporu s knihou opět starý. Watson působí místy trochu jako ňouma, byť je to způsobeno spíše jen jeho fyziognomií než jeho hereckým partem. Některé výkony ostatních jsou místy lehce teatrální a rádoby dramatické, naštěstí ne příliš, ale celkově mi chyběla ona anglická rezervovanost. Sir Henry nebyl zvolen špatně, dobrý je i výběr manželů Barrymorových a Stapletona. Krajina je tvořena pouze kulisami, čímž pokulhává za výpravou filmů z let 83 a 88 i za verzí ruskou. Navíc mi vadí, že ve snaze o ponurost jsou blata neustále zahalena do mlhy a tmy, takže není takřka rozdíl mezi dnem a nocí, což by podle knihy měl být dle Watsonova líčení rozdíl výrazný. Co se děje týká, film se rámcově drží předlohy, ale zároveň vypouští řadu věcí a některé nesmyslně předělává. (SPOILER) Nechybí tu sledování sira Henryho na londýnské ulici ani scéna s drožkářem známé z knihy, druhá je však příliš odfláknutá a její komický potenciál z mého pohledu zcela zazděn. Naproti tomu se i zde stejně jako ve verzích z roku 1939 a 1983 setkáme se střelbou na sira Henryho na londýnské ulici, která nemá oporu v knize. Klasický to příklad scénáristického opisování. Nesmyslem je pak i to, že dopis s varováním je hozen siru Henrymu do drožky místo zaslán do hotelu (Beryl Stapletonová by těžko k něčemu takovému měla vůbec příležitost, navíc musela zachovat před svým manželem největší opatrnost, což takovéto chování na ulici vylučuje.). Holmes už od samého začátku bez jakýchkoli indicií (ještě před návštěvou dr. Mortimera a okamžitě poté, co si přečetl v novinách informaci o příjezdu jakéhosi sira Henryho) předpokládá, že sir Henry bude zavražděn, takže je asi nejen skvělým detektivem, ale i věštcem. Mortimerův pes už v tutéž dobu pro změnu mrtvý je. Následují absurdní scény, kdy slečna Stapletonová na koni zachrání sira Henryho před vstupem do bažiny, zbytečná duchařská seance manželky dr. Mortimera, Holmes jako vandrák, který pozve Watsona dopisem do své skrýše na blatech, kde ho Watson nepozná (sám se představí jako Sherlock Holmes) a Holmes mu ještě stihne zahrát na citeru a posléze i na housle (Co všechno ten Holmes do terénu netahá, že?). Zde se nabízí otázka, proč byla do filmu vložena podivná figura pana Franklanda, když klíčová linie s jeho dcerou Laurou chybí zcela a sám nesehrál oproti knize v objevu Holmesovy skrýše žádnou roli. Nikoho tím pádem nezajímá ani to, proč se sir Charles motal večer venku u branky na blata, což byla ve skutečnosti v Holmesově pátrání významná část skládačky. Ve výsledku to ubírá Holmesově dedukci a jeden si až říká, na základě jakých důkazů vlastně vyvodil svůj závěr ohledně motivu a identity pachatele. Sir Henry a slečna Stapletonová se chovají po americku nevázaně. Watson je přichytí na blatech při líbání, přičemž Stapletonova žárlivá scéna chybí, neboť slečna Stapletonová je skutečně Stapletonovou sestrou místou manželkou (Srdečně se pak s bratrem i v soukromí baví o své svatbě se sirem Henrym a on tento záměr schvaluje, místo toho, aby se ho bála, a on ji na konci uvěznil a svázal, aby nemohla sira Henryho varovat, jak tomu bylo v knize i ve verzi s Jeremy Brettem.). Sir Henry oznamuje Holmesovi, že odjíždí se slečnou Stapletonovou do Kanady (přitom v knize se chtěl v Anglii usadit) a hodlají se vzít, takže večeře u Stapletona je de facto večeří zásnubní. Sir Henry se z ní vrací domů procházkou z vlastní vůle, nikoli na Holmesovu radu, což je v rozporu s knihou (Holmes sice siru Henrymu neřekl, co jej v noci čeká, a předstíral i před ním, že s Watsonem odjíždějí do Londýna, ale dal mu přesné instrukce, které musí daný večer beze zbytku dodržet.). Holmes a Watson jsou kvůli nehodě vozu nuceni běžet směrem na Baskerville Hall přes blata, aby stihli sira Henryho a psa, díky čemuž se sir Henry se psem pere celou věčnost (a jak zde někdo poznamenal, činí tak překvapivě zcela potichu), přičemž pes vůbec není natřený fosforem. Absence tohoto důležitého detailu překvapí vzhledem k tomu, že dle Holmesových slov v knize by Seldena nepřiměl k útěku pouhý pes, a byl to vedle jeho velikosti právě jeho planoucí zjev přízraku jakoby vynořivšího se přímo z pekla, který vyvolal takový děs nejen v siru Charlesovi, ale i v tak otrlém zločinci, jakým byl několikanásobný vrah Selden. Na blatech vidíme nejen pozůstatky nějakého kromlechu, ale současně i ruiny jakéhosi kostela: právě někde zde nalezne Holmes úkryt psa, aby se v něm nechal Stapletonem zcela hloupě uvěznit (!). Zbytek je pak už naprostá hloupost. Stapleton se vrací na Baskerville Hall, aby obalamutil nic netušícího Watsona (posílá ho na blata za Holmesem) a pokusil se otrávit sira Henryho. Holmes se však vrací včas, takže Stapletonovi nezbývá než v duchu amerických gangsterek zmizet se zbraní v ruce, aby se ještě ve dveřích srazil s Watsonem, který snad jako jediný pořád ještě netuší, že jde o pachatele. Uteče pak směrem na blata, aniž by se o jeho osud kdokoli nějak staral včetně scénáristy a režiséra, kteří divákům neposkytnou ani žádný dovětek naznačující jeho smrt. (KONEC SPOILERU) A celkové shrnutí? Snímek s Basilem Rathbonem je jako film sledovatelný bez pocitu trapnosti (na rozdíl od verze s Cushingem), má jisté kouzlo dobových snímků, avšak o nejzdařilejší a nejvěrnější adaptaci se rozhodně nejedná. Tou i nadále zůstává film z roku 1988, jenž je až na pár skutečně nepodstatných drobností předloze nejvěrnější, disponuje asi nejlepšími hereckými výkony i v případě vedlejších postav, ponurou atmosférou s reálnými exteriéry i interiéry a především samotným Brettem, který v roli Holmese překonal všechny své předchůdce i následovníky (hodnoceno i v rámci celého seriálu TV Granady). Zatímco série s Brettem včetně Psa baskervillského se neomrzí nikdy a sáhnou po ní milovníci knihy, kteří se zajímají především o samotný příběh s jeho detektivní logikou a vykreslením postav, a kteří touží po klasickém a co nejpietnějším uchopení, snímek s Basilem Rathbonem tak stačí vidět pouze jednou, přičemž bude oblíbený především u diváků, kteří si Psa baskervillského nespojují s ničím jiným než tmavými blaty a přítomností psa a stačí jim to ke štěstí.

Asi každý ví, že Basil Rathbone je jedním z TOP2 představitelů Velkého detektiva (společně s Jeremy Brettem) a kdo to neví, ať se stydí! Toť na úvod. Obvyklí podezřelí (Rathbone a Nigel Bruce jako Watson) v jednom z prvních dílů jejich předlouhé série, který ale do ní zas tolik nepatří. Jde o klasickou adaptaci (sice je to krapet osekané, ale vůbec to nevadí), je to od Foxu a odehrává se to ve správné době. Tahle adaptace sice není nejlepší ze všech, ale rozhodně se řadí k těm nejvydařenějším. Má naprosto strhující atmosféru, místy je sympaticky teatrální (ale nepatrně) a asi jako jediná má psa, který vypadá... inu, no jako PES. Hudební doprovod je taky fajn a herci hrají jak diví, jen se tam trošku víc mluví a děj plyne pomalejším tempem, než by se možná slušelo. Ale o to víc je ta sympaticky ponurá atmosféra blat vtahující. Já jsem nesmírně spokojen, ale těch osmdesát let je na tom fakt strašně znát. 78%.

Prostredie bolo ponuré, temné a stvorené na legendu. Holmesovi to neuveriteľne pálilo a rozhovor s jeho priateľom Watsonom bolo vtipné i sympatické ako aj herecké prejavy, neboli dokonalé, ale slušné boli určite. Film je silno ladený do gotického hororu, všade samá hmla, cintorín, ponuré sídlo a tak u mňa prevláda spokojnosť.