Obsluhoval jsem anglického krále (2006)

Asi jsem na tento film musel uzrát, protože asi před deseti lety, zhýčkán Sněženkami, Starými časy nebo Postřižinami, jsem to po stažení a nedokoukání hned smazal. Teď už se mi to líbilo. Menzel rozhodně natočil i lepší filmy, ale tohle neuráží a má to přesně tu smutně vtipnou poetiku a atmosféru, kterou má Menzelův Hrabal mít. Co se mi opravdu nelíbilo, že Barnev zestárl do Kaisera, tohle se opravdu nepovedlo, protože ti dva mají společného snad ještě míň, než Barnev s Helenou Růžičkovou.  A ještě jeden malý historický detail: blonďaté árijské klisny z programu Ahnenerbe poprcávali výhradně árijští blonďatí esesáci a ne obyčejní tmavovlasí vojáčci Wehrmachtu..

Mně se to líbilo. Taková ta hrabalovská hořce vtipná poetika. Myslím, že se toJiřímu Menzelovipovedlo. Hezký to plyne, hlavní hrdina v drsné realitě po propuštění z vězení vzpomíná na rozporuplné mladí, které ale z jeho pohledu bylo krásné, hrabalovské. Jeho životní sen se jednu chvíli ač trochu odlišně splnil. Nejlepší herecký výkon i když ve vedlejší roli za mě předvedlMartin Huba

Film a literatura se spolu vyrovnávají jen s obtížemi a filmová zpracování literárních předloh často bývají horší než předloha. Něco je totiž třeba vypustit, jelikož všechno se do filmu nevejde, něco se musí zjednodušit či předělat, aby byl příběh filmovější, a někdy se pozmění i konec tak, aby vyhovoval filmovým klišé. Ani zfilmovaný Hrabalův román v tomto ohledu nedopadnul nejlíp. Kde je motiv mentálně postiženého dítěte, které se narodilo hlavnímu hrdinovi a jeho árijské manželce? Kde je motiv internovaných milionářů a je střežících milicionářů? Menzel osekal autorův text ještě hůře než v minulosti činila totalitní cenzura a tím bohužel i zredukoval a rozředil myšlenkové poselství knihy.

Na pozadí epochálnych udalostí sledujeme príbeh pikolíka, ktorému sa pod nosom deje jeho malý život, och, ako ja mám rád tú Hrabalovu poetiku. A myslím, že vizuálne tomu film sekundoval zdatne, prsníkov v ňom síce bolo priveľa, ale tiež aj výborného castingu (Huba je kráľ, výborná je aj Fialová a titulný Barnev) a takej milej českosti. Sklamaný nie som možno preto, že som nečakal obrovské životné posolstvá, ale prepána, veď tie všetci poznáme. Milé.

"Taktedy,pangenerálráčilsníst,vypítarozbíttoto...”Poetické dielo o prudko sa meniacich časoch (prvorepublikový pôvab násilne preruší zhubná nemecká nacistická okupácia, krátky záblesk žiarivých zajtrajškov zase uhasí "víťazný február"), v ktorom sa Menzelovi s Hrabalom podarilo krásne vystihnúť smutnú absurditu všetkého toho diania. Z môjho pohľadu ide o značne nedocenený film veľkého režiséra svetového formátu (inak zaujímavé je porovnanie tých mizerných 62 % na ČSFD s podstatne priaznivejšími 73 % na IMDb). Na hlavného predstaviteľa, nie príliš sympatického bulharského herca Ivana Barneva (Jan Dítě), som si musel nejaký čas zvykať (kde len toho pajáca nabrali), nakoniec som ho ale zobral na milosť. Našťastie sa to tu inak len tak hemží skvelými výkonmi mnohých výborných hercov, z ktorých vyzdvihnem najmä "kriminálny živel" Oldřicha Kaisera (starý Jan Dítě), vrchného Martina Hubu (Skřivánek), židovského obchodníka Mariána Labudu (Walden) a svojrázneho generála Pavla Nového. A ako predstaviteľ mužského pokolenia tu musím nutne obdivovať ladné krivky viacerých pôvabných diev, o ktorých som nikdy predtým (ale ani potom) nič nepočul (Petra Hřebíčková ako Jaruška, Šárka Petruželová ako Jůlinka a ďalšie). Na záver ešte pochválim veľmi dobre zvolenú hudbu (Aleš Březina)."Českýštátjezaložennalži,žeexistuječeskoslovenskýnárod.OtcemtétoprvotnílžijeBeneš."