O Háderunovi a víle Elóře (1987)

"Holubice chrání člověka a člověk holubici a to spojení je jako prsten, který hadi nezlomí a oheň nespálí..."Asi mi při sledování této hnusně strašidelné pohádky chyběla ta holubice....:D Pohled na šíleně namaskovaného Borise Rösnera (s hadicemi omotanými kolem krku) mě dost znechucoval. A otřesně zpívající Arnošt Goldflam byl k uzoufání. Z Jireše tu zůstala snad jen trocha jakési magičnosti ve strašidelném hradě, ale jinak nechápu, co ho vedlo natočit takový hnus. Ne že by v pohádce nezazněly zajímavé myšlenky (viz třeba"Krása je jako zlatý plíšek, časy ji roztaví a spálí na samotu a stesk.") a právě díky nim nakonec dávám aspoň dvě hvězdičky, ač byly chvíle, kdy jsem měl sto chutí tuhle "antipohádku" poslat dokonce do končin odpadu.

Těžko bych napsal přiléhavější komentář, než kolegyně jezinka.jezinka. Tak jako ona i já si pamatuju tu premiéru, v té době docela ohlašovanou, s předem ukázanou skleněnou hlavou Jany Hlaváčové. Taky to pro mě tehdy bylo trochu nepřehledné a trochu strašidelné, přičemž ta nepřehlednost tak nějak zůstala. Hlavně v tom, že smysl některých postav nechápu ani teď, zejména tedy Kristiána a Šimona. Dobře, Šimon alias Mažňák ještě měl v jinak temném příběhu zastupovat komický prvek, ale Kristián? Typicky janohrušínovsky nefunkční nekňubový chasník, který svou milou nedokáže v její jiné podobě poznat, a to dokonce ani když mu to všichni ostatní okolo polopaticky vysvětlí, a jehož jedinou vlohou do příběhu je, že poponese těžký meč o cca 10 metrů. Přesně jak píše kolegyně, je to plné hezkých myšlenek, ale často neladících se zbytkem. Osobně myslím, že jako celek to mělo projít kontrolou nějakého dramaturga, který by osekal nadbytečné linky a nápady, které často samy o sobě nejsou špatné, ale mají málo prostoru, aby si zasloužily místo v příběhu. Druhou variantou by naopak bylo příběh roztáhnout a dát těmhle prvkům víc místa, aby do děje zapadly lépe. Ale už pro ty pejsky nemůžu dát nízké hodnocení. P. S. Boris Rösner si vlastně velmi podobnou roli zopakoval o dva roky později v pohádceBerenika.

Hodinu a čtvrt trvající rozvleklý horor. Nějak si neumím představit, že by to průměrné dítě vydrželo sledovat. Na obrazovce je pořád tma a zmatek, děj je zmatený, výtvarná stránka je zmatená, herci jsou zmatení. Goldflamův šašek s pejsky v tom působí taky spíš hororově než vesele. Do toho bizar typu průhledná lebka s krevním řečištěm a obrácené svíčky. Nelíbilo.

Dost, ale opravdu dost divná pohádka. Pamatuji si premiéru z dávnověku, kdy jsem byla ještě hodně malá, školou povinná, z té temné pohádky vyděšená. Hodnotit to tehdy, jdu asi mnohem výš. Hlavně mě fascinovala ta skleněná lebka, podoba zakleté Markétky a její maska. Pohledem dospělého mám pocit, že to je splácané z několika (tří a dvou třetin abych byla přesná) různých příběhů, které tak úplně nedrží pohromadě. Nejpekelnější prvek byl Arnošt Goldfram, netančej, Arnoštku, ani nezpívaj, už nikdy. A když jsem tak u toho, raději ani nemluvěj. V té pohádce je docela dost životních pravd a myšlenek, ale to se tříská (říkám, splácané s několika příběhů) s pohádkovými částmi, vztahy mezi postavami nejsou úplně vyjasněné a vysvětlené. Nakonec z toho vychází, že nejlepší byla práce maskérů, hlasy pana Lukavského a pana Rösnera, tři polární špicové a kočka (tuším anglická modrá) Olién, a to ještě pomíjím, jak pitomé jméno to je.

V hodnocení této pohádky souhlasím s Tuaxem. Příběh má pěknou myšlenku (kromě viditelné vnímat i krásu neviditelnou), ale trpí i mnoha nelogičnostmi, především velkou pasivitou hlavního "hrdiny" Kristiána. Co se týče zpracování, zlo je tu opravdu odporné a masivní (myslím, že tu herci v záporných rolích převládají), což asi nepotěší malé děti, ale zase je to opravdu pohádkové. Happy-end z mého pohledu dost přitažený za vlasy: Proč musela Markétka za každou cenu získat zpět svou fyzickou krásu? Proč raději nezůstala s tím, kdo vnímal její krásu neviditelnou? Z herců se mi líbil Radovan Lukavský.