Novokain (2025)

Jack Quaidto zahrál moc hezky. Scéna v taterském studiu jednoznačně to nejzábavnější z celého filmu. Ale i všechny ostatní akční (I neakční) scény byly super. Ano, logiku aby tady jeden pohledal, ale když děj plyne, stále se něco děje a hlavní hrdina je sympatický, ani si nevšimnete. Jednoduché, zábavné

Tohle přineslo milé, mírné osvěžení do žánru wickovek, tkeré už v pozdějších dílech vykrádaly samy sebe. Podobně doapdl Nobody a jeho druhý díl. Takže tady doufám zůstane u toho jendoho dílu. V těchto filmech člověk musí být schopný přivřít oči na nějakými nedostatky ve scénáři, protože bez toho si to neužije. Pokud to dokáže, čeká ho docela příjemné překavpení. Film sice není nic, na co by se léta vzpomínalo a o čem by se vyprávělo vnoučatům se slzou v oku, ale oproti např Wickovi to je milejší a komedilánější - prostě si to na nic nehraje. A ta dvě jména mezi herci - Quaid a Nicholson - nejsou povědomá pro nic za nic. Navíc Amber Midthunder to tu docela sekne. Pobavilo

Zajímavý námět, ale uchopený neskutečně blbým způsobem. Na jednu stranu se film snaží být třeskutě vtipný (ale není), na druhou stranu chce být ale taky akčním thrillerem. Jenže to se nedaří kvůli té wannabe vtipnosti. Takže zbývá gore, který v kontextu nefunkční akčnosti působí samoúčelně. Suma sumárum, film pohřbívá tragická režie a stupidní scénář. Nic tady nedává smysl a některé postavy jsou parodie sebe sama. Je to tak špatné, že jsem to nedokázal ani dokoukat.

Při studiu lidského těla se obvykle vychází z předpokladu, že bolest je nepostradatelným signalizačním mechanismem, elegantně navrženým k ochraně integrity organismu a právě proto působí premisa Novokainu jako zajímavý experiment (trošku prozkoumáván již pod taktovkou Matthew Vaughna), v němž je tento mechanismus zcela vyřazen z provozu, což vede k řadě situací, které by v běžných podmínkách skončily okamžitým kolapsem oběti, avšak zde slouží jako zdroj poněkud nevyrovnaného pobavení. Jack Quaid se pohybuje prostředím, kde je jeho neschopnost vnímat nociceptivní podněty spíše výhodou než varováním, a tak dochází k opakovanému porušování tkání, která by si za normálních okolností vynutila přinejmenším krátkodobý klidový režim, zatímco zde jsou ignorována s obdivuhodnou lehkostí, což sice může vyvolat úsměv, ale zároveň to oslabuje celkovou věrohodnost tohoto biologického modelu. Humor, podobně jako nervová zakončení, někdy reaguje přesně a jindy zůstává zcela nečinný, takže některé sekvence působí jako dobře vedený experiment, zatímco jiné připomínají náhodný pokus bez jasné metodiky a výsledný efekt tak kolísá mezi skutečnou zábavností a podivnou prázdnotou, která se nedá snadno diagnostikovat. Celé je to jako takový organismus, jehož základní funkce jsou zachovány, ale bez výraznější vitality a přestože nedochází k úplnému selhání systému, chybí zde ten impuls, který by z obyčejného podnětu vytvořil skutečně silnou reakci.

Akční komedie, kde hlavní hrdina trpí vzácnou genetickou poruchou, kdy vůbec necítí bolest. Pracuje jako úředník v bankce, a když během loupeže v bance unesou jeho spolupracovnici a vysněnou dívku, tak se na vlastní pěst vydává po jejich stopách. Celý film je o to, jak s nimi postupně bojuje, a využívá své neschopnosti cítit bolest, což mělo být místy komediální, ale mě to místy přišlo podivné (že si např. sáhne cíleně rukou do vařícího oleje pro pistol). Na konci zjistí, že jeho vysněná dívka byla sestrou šéfa těch lupičů, jenže ona přeběhne na jeho stranu. Lupiči jsou zlikvidováni a oni spolu od té doby žili štastně až do smrti.