Narozeniny režiséra Z. K. (1987)

Film o filmu ve filmu o filmu – navíc autobiografický! a reflektující společenské a umělecké proměny domácího filmu ve zlomových obdobích. Je vidět, žeNarozeniny režiséra Z.K.znamenaly pro J. Balíka nejosobnější počin, do kterého vložil spoustu rozpočtu, ambicí a zručných filmařských postupů. Linie ze současnosti je točená ryze subjektivní kamerou! z pohledu režiséra, více scén z natáčení filmů nepostrádá hravost a nadšení z tvorby pohyblivých obrázků, funkčně se tu proskakuje v čase do prvních poválečních let, kde se vypráví samostatný příběh. Dialogy dotvoří i větší oblouk proměnami filmu od prvorepublikové éry, přes válku, následné zestátnění až po únor '48... kdy navíc vyvrcholení z únorového převratu '48 v ulicích vystřídá zhromáždění v ulici v perestrojkové současnosti, čímž nepřímo dotvoří protipól s teprve příchozím převratem listopadu '89 (rok a půl po premiéře)... aneb jedna éra československého filmu se záhy uzavírá. Navíc film obsáhne v úvahách řádků podnětných motivů – protiklad státního filmu a soukromých podniků, protichodné pohledy na vybraná filmová období (včetně válečného, které se rovněž může pro někoho paradoxně stát i zlatou érou), touha točit umění vs. směřování filmu pro lid a jejich zábavu, touha točit čistě ze srdce vs. záhy potřeba přeci jen si nějak vydělat, vývoj angažovaného filmu po válce, střet generací ve vnímání filmu (s diskuzí nadObčanem Kanem), postava ambiciózní mladé ženské osobnosti za kamerou v profesi plné mužů atd. Je toho vážně spousta, včetně pár epizodních postav, které dodávají samostatnou životní zpověď ve vztahu k filmu. Jenže ne všemu se dostalo prokreslení na stejně kvalitní úrovni a přes všechny klady se mi potvrdilo, proč jsem si Jaroslava Balíka z řady těchto režisérů nazývaných „normalizačními“ nikdy zvlášť neoblíbil (oproti Sequensovi nebo Brynychovi, na kterého zde patrně i odkazuje postava začínajícího asistenta Zbyňka :)), i když pár vydařených filmů v dřívějších časech za mě Balík natočil. Bohužel i tady víckrát sklouzne do scén s poněkud mdlým vyzněním a až neživotně tendenčními dialogy a výsledek bych pro větší zážitek rád viděl svižněji prostříhaný. Nad 3 hvězdy proto nedokážu jít, ovšem pro mě rozhodně zlatý Balík, pokud vzpomenu, jak uvnitř prázdné a pseudoartové, ve jménu cinefilního fan servisu bez vrstvy navíc, mi přijdouněkterépříspěvky mezi filmy z filmařského zákulisí vsoučasnétvorbě.Narozeniny režiséra Z.K.mi toho naštěstí měly co nabídnout, byť převážně v limitech svého socialistického režiséra.[70%]

Divný film!Něco jako dokument.Vcelku nudné a moc dlouhé!

Labutí píseň, která se příliš nepovedla.

Naprosto přestřelená délka. Hrušínského voiceover (starý režisér Z.K.) občas pobaví, ale většina děje se odehrává koncem čtyřicátých let a scény, kdy se dějem proklopýtává mladý asák Z.K. jsou extrémně rozvláčné; není to jen o filmování nebo o zkouškách na FAMU. Občas se nahodí jméno nějakého filmu ("Chceš točit věci jako Světlo jeho očí nebo Umlčené rty", postavy se baví u plakátu k Siréně), postava hraná Moravcem vzpomíná na to, jak to šlo pod Milošem Havlem (a Balík si dál v ději neodpustil rýpnutí do MH o tom, jak jistý PRODUKČNÍ (a podvodník) zemřel v Mnichově, kde měl restauraci).(16.10.2023)

Schematický blábol o boji komunistických filmařů se zastánci soukromého filmového podnikání z národně socialistické strany, který vyřeší 25. únor 1948. Politický příběh rámovaný vztahy asistentů a jejich lásek s autobiografickými prvky působí strnule a nudně. Nezmiňuje se, že zestátnění filmu chtěli nejenom komunisté, ale i další umělci a příslušníci jiných stran, aby se zajistila soběstačnost kinematografie.(18.03.2017)