Muž s cejchem smrti (1990)

Screwface na mňa vždy pôsobil strašidelne. Od pradávna. Napriek tomu som vždy mal rád tento film a radím ho ku tomu lepšiemu čo Števo vyprodukoval v rámci svojej spackanej hereckej kariéry. Dobrá akcia, príbeh málinko rozdielny oproti podobným príbehom tej doby, kvalitný zloduch, stará klasická automobilová naháňačka s poctivými kaskadérmi, parádne aikido, no čo viac si môžete želať. Strelci s krúživými pohybmi zľava do prava, mŕtvoly padajúce do zadu, keď ich trafia snajperkou z boku 😃, či nevydarení dvojníci. Príjemná spomienka na deväťdesiatky. To boli krásne časy pre akčný film.

Akčňák z počátku Seagalovy kariéry. Akce je ale poměrně chabá a ani choreografie soubojů není nijak zvlášť propracovaná. Příběh taky nic extra. Protivníkem je jamajský drogový voodoo gang... v tomhle období to bylo asi nějak populární, protože se objevil i v Predátorovi 2. Hlavní padouch má jednu zajímavost. Nebudu spoilerovat, ale přišlo mi to jako dobrý nápad. A ještě jeden detail, který mě docela potěšil: hrdinové na konci filmu odnášejí mrtvé tělo svého kolegy. To se v akčních filmech moc často nevidí. Když někdo umře, tak ho nechají ležet na místě a už to dál neřeší.
Nevím, co dalšího napsat. Film Těžko ho zabít (ze stejného roku) je určitě povedenější. Oproti tomuto má lepší děj i akci.

V rámci veskrze průměrné až podprůměrné filmografie Seagala je tohle jeden z jeho nejlepších (ne-li nejlepší) filmů, ve kterém je celkem slušný nástin krimi příběhu, Seagal je tady docela sympaťák, předvádí svoje bojové umění bez nesmyslných střihů a stíhá přitom trousit sem tam i celkem dobré hlášky. Poctivé 3 hvězdy, jednu hvězdu navrch přidávám za reggae hudbu a sympatickou woodoo mystiku (a samozřejmě taky z nostalgie). 68 %

Muž s cejchem smrti (1990) patří určitě mezi nejzábavnější segalovky vůbec a hodně tomu dopomáhá i skvostně špatný český dabing. Ten vyniká obzvláště během hlášek a srandovní mluvy jamajských zlořádů. Jinak je to opět to samé v bleděmodrém. Odvážný policista, zlí Jamajčané, narkotika, voodoo magie a hromada zlomených pracek. Prezentace aikida zde dosahuje opravdových výšin, především masakr v muzeu platí i dnes za pamětihodnou scénu. Seagal po celou stopáž jede jako rozjetý vlak a neustále někomu láme ruce, prošlapuje kolena, případně vypichuje oči. Navíc mu tady zdatně sekunduje černý sympaťák Keith David. Ten funguje jako příslovečný vodní živel a hasí Seagalův přemrštěný machismus. Ideální rovnováha. Film dokonce obsahuje i jeden nečekaný dějový twist, což je na Seagala docela odvaz.

U Stevena Seagala se těžko hledá opravdu kvalitní akční film, protože ony ty filmy se podobají jako vejce vejci. Pravda, jen jsou jinak barevné, ale tvar mají stejný. Zde se k akčním prvkům přidaly jako hlavní témata drogy a voodoo. Tvůrčí štáb si pak odskočil na Jamajku a přidal ještě pár záběrů tam. Opět musím konstatovat, že hlavním problémem jeho filmů jsou slabé a nevěrohodné dialogy a průměrný scénář. Na druhé straně mi trochu uniklo, že se jedná o Seagalovy začátky. Své dva nejslavnější a nejlepší filmy měl teprve před sebou.