Ledové ostří 3: Splněný sen (2008)

Tenhle filmeček asi nezafungoval na diváky, jak si producenti předsevzali. Herečka v hlavní roli za to podívání stojí, jinak je tam nouze o nápady i o sport. Mezi teendiváky si ale jistě svoje místo na slunci najde. Viděl jsem s mojí dcerkou (10 let), která mě ukecala. Pak jsem jí pustil jedničku z roku 1992 a sama prohlásila, že tohle byla ztráta času.

Každé ďalšie pokračovanie jednotlivých filmov Ľadové ostrie 2-ka a 3-jka (novšie 4-ku a 5-ku som zatiaľ nevidel) vychádza z prvého dielu, len je jemne zmenený príbeh. Niekedy sa jednotlivé prvky až príliš opakujú, avšak narozdiel od menej podarenej dvojky, má tento príbeh aspoň lepší dej, hudbu a celkovo aj občasné zábery na mesto sa mi páčili. Samozrejme tam musí byť láska, dramatická zápletka a v tomto prípade nová korčuliarska partnerka, ktorá to "nečakane" dotiahne až k zlatu :) Dal by som 3,5, ale keďže sa dá vybrať len medzi štvorkou a trojkou, už len z dôvodu výrazného podhodnotenia filmu dávam 4-ku.

Rýžuj, dokud to jde…já to říkám furt. V tomto případě jde o další podprůměrný díl – stejně jako tomu bylo v případě dvojky. Akorát tu máme tentokrát změnu v podobě toho, že tu je krasobruslař, ke kterému přijde nová partnerka (ta jediná byla dost solidní). Každopádně ten příběh jen kopíruje své předchůdce – objeví se tu sice pár odlišností, ale jinak je to všechno stejně na jedno brdo…

Dvojka byla okleštěná jednička, trojka je okleštěná dvojka, zajímalo by mě, co mě čeká ve čtvrtém díle. Splněný sen je přesně na to stejný brdo, jako předchozí díly, jen tady se role obrátily a za tu tvrdou je hokejistka, která je tak o 500% méně krásná než Christy Romano (za vyzrazení jejího smutného osudu bych vraždil, ve dvojce jsem jim to přál celkem). Méně bruslení, méně snesitelné romantiky, více prkenných nesympatických herců.

"Tohle si nasaď! Nebudu vysvětlovat tvojí mámě, proč máš obličej dozadu." Já tedy krasobruslení moc nemusím, ale jakmile se kolem zubatých bruslí mihne jméno Dorsey, tak se tomu nevyhýbám. Sice je to jen třetí variace na totéž, vrcholy a pády se střídají ve stále stejném rytmu, ale mě to baví. Zásluhu na tom má především amatérská hokejistka Alejadra Delgado, protože ona je přesně tou, která by mě mohla donutit oholit si nohy a vyrazit tajtrlíkovat na led. Teď mě napadá, že jsem to přehnal, protože k tomu by mě nedonutila ani ona, ale přesto se mi na to docela slušně koukalo.