La casa del fin de los tiempos (2013)

Ak budete dávať pozor a to vám radím, tak na konci dostanete veľmi originálne vyvrcholenie, kde sa všetko pekne vysvetlí. Kto sa však bude nudiť a stratí sa, na konci ho to bude hrozne nudiť. Ja som patril niekde medzi. Po hororovej stránke je to veľmi slabučké a báť sa v podstate nemáte čoho. To čo tento film však má, je príbeh a ten mi nakoniec sadol. Nebudem spoilerovať, nakoľko to je asi jediná pozitívna vec čo ma natom zaujala. Zhrnutie, kto chce horor nech radšej hľadá ďalej, ale ako film na Venezuelu celkom fajn.

Nakonec a za konec tomu slabé 4 hvězdičky dám, ačkoliv celou dobu je to hodně průměrně natočené a štvalo mne množství nakonec pro děj nepotřebných scén (především zdlouhavé hry i „hry“ dětí nebo rozhovor manželky s druhým manželem o tom, proč nepracuje, to sem nepatřilo nebo se stačilo krátce zmínit. Na druhou stranu i zoufalý otčím by měl dostat dostatečnou psychologickou pobídku, proč se chystá udělat, co se chystá udělat, jen ten dopis mi přišel v té chvíli málo. Ve filmu se objeví zajímavý motiv, k němuž ale ostatně odkazuje samotný název filmu, jenž se tedy tak stal sám sobě spoilerem (ačkoliv třeba Korejci s podobným motivem taky rádi pracují, mi teď došlo), a díky němu mi ten film přišel nakonec zajímavý, byť celkově ne až tak domyšlený. Jako – ono to celé do sebe zapadne naprosto skvěle, včetně různých detailů (třeba krev syna na jejím oblečení), víme, kdo je kdo, proč, kde a kdy, ale přece jen mi tam některé scény přišly nedodělané, dalo se na nich víc zapracovat a pracovat se dalo i s tou mytologií domu, která je opět jen naznačena jednou jedinou větou. Přitom podružnostem se film jinak věnuje až moc, ale to už jsem psal. Také mi přišlo divné, že by se věřící žena obrátila na věštkyni, a ne rovnou na kněze, nechápal jsem, proč si zamykají pokoje, nebo proč do těch sklepů nemají zavedenou elektřinu a musejí tam chodit s lampičkami a svíčkami (vlastně, ani na baterku asi neměli). A pobavilo mě, že ten druhý manžel vypadá jak můj strejda Giesel, ale to je takové moje soukromé guilty pleasure. Takže shrnutí - podstatné věci se řeknou často rychle, jednou větou, plků je oproti tomu víc, ale skládačka do sebe na konci zapadne dokonale (byť nezkoumám raději paradoxy) a konec je řekněme nakonec přece jen hřejivý (bez ironie).

Děti, strašidelný dům, matka bojuje o své děti... Tak tohle už je tak otřepaná šablona, až bych z ní zvracel. Ovšem nějaké ty polehčující okolnosti tu jsou: Je to film z roku 2013 a v té době ona šablona ještě nebyla otřepaná tolik (moje chyba, že jsem ho viděl až teď). Je španělský, takže se nese v lehce odlišném duchu, než obdobné filmy americké. Má zajímavou zápletku o prolínání se různých časových rovin. Ale jeho sladkobolné uslzené finále ho bohužel sráží do nevýrazného horrorového středoproudu.

"Jen ho píchni, otčíma! Třeba budeš nevinná?"Matka rodu courá barákem a sklepením, s kuchyňským nožem velkým tak, že by s ním mohla 30 let staré matrace krájet, buší do dveří, lomcuje divoce klikami jako blbá z chudobince a trousí po místnostech znepokojivé otázky. Během své vzpomínkové vycházky potkává množství postav, hlavních, vedlejších i zcela vedle, resp. mimo sebe, ozbrojených noži velkými tak, že by se s nimi i za 30 let daly matrace krájet, které courají barákem a sklepením, buší do dveří jako navedení, lomcují divoce klikami a trousí po místnostech znepokojivé odpovědi. Není divu, že z toho matka předčasně zešediví. Když už opravdu neví kudy kam a kde by si ještě divoce zalomcovala, potká děda Vševěda, samozřejmě s nožem velkým tak, že by se s ním ... který se na ni láskyplně usměje a místo tří svých vlasů jí daruje ten nůž, spolu s instrukcemi, koho s ním zapíchnout. Toť v kostce vše. Pardon, málem bych zapomněl na sportovní baseballovou vložku a prďácky smrtící homerun. Ten to fakt zabil :-).

Duchařiny posledních let příliš nevyděsí a příběhy o strašidelných domech jsou už poněkud omšelé a bez nápadu. Jenže tenhle film je tak trochu z jiného těsta. Nejde o prvoplánový horor, ale o tísnivé drama rodiny, jíž není souzeno žít v klidu a co nejdéle. Stíny ze záhrobí mají dlouhé prsty a než se nadějete, skončíte ve vězení. Poměrně dlouhou dobu jsem film viděl na průměrné tři, ale směrem k závěru jsem měl stále větší zájem, jak vše dopadne. A musím říci, že finále mne příjemně překvapilo, a tak jednu hvězdu přidám. Mainstreamový divák očekávající jen prvoplánové strašení bude nejspíš zklamán...