L'Étrange Portrait de la dame en jaune (2004)

Edit: 
ento krátký film je naprostá studie napětí a pohledu. Trvá jen pár minut, ale působí mnohem delší – jako bys byl uvězněný v okamžiku, který se nikdy nezastaví. Sleduješ ženu, jak se sprchuje, a najednou je tu zvuk, nepatrný, ale děsivý. Pak přichází postava v rukavicích a najednou cítíš to, co se nedá říct slovy – neklid, strach, napětí, které se ti vsakuje do těla.
Co mě na tom fascinuje, je absolutní minimalismus. Jeden dlouhý záběr, žádné dialogy, žádné střihy, jen prostor, tělo, pohyb a zvuk. Všechno ostatní se odehrává uvnitř tebe. Kamera tě vtáhne dovnitř – jsi voyeur, ale taky někdo, kdo nemá kam uniknout. Ta jednoduchost je děsivá, čistá a intenzivní zároveň.
A přesto je tu i kousek reflexe. V tomhle krátkém experimentu vidím Cattet & Forzaniho pozoruhodný cit pro giallo estetiku, ale zároveň i jejich schopnost ji kriticky promýšlet. Žena v žlutém není jen objekt – je středem, kolem kterého se točí všechno napětí, světlo, stín a očekávání. Každý pohled, každý pohyb má svou váhu.
Pro mě to není „film, který sleduješ“ – je to film, který prožíváš tělem a myslí. Krátký, jednoduchý, ale nemilosrdný. Malá rarita, kterou si pamatuješ, protože tě nutí znovu přemýšlet o pohledu, bezpečí, ohrožení a o tom, co vlastně vidíš a co si doplňuješ sám.

Tak vám nevím. Od tvůrců Hélène Cattet a Bruno Forzani jsem měl zatím možnost vidět dva krátkometrážní snímky a ani jeden z nich mě nepřesvědčil v tom, že by zrovna oni měli zplodit „kultovních gialla“ – jejich celovečerní tvorbu jsem doposud neviděl, takže nechci soudit – každý nějak začíná, ale nic víc než hodně průměrnou podívanou jsem opět neviděl. Opravdu jsem se snažil zapojit svou „představivost“ co to jen šlo, abych si tento kousek užil co možná nejvíc – zvukově to měli podchycené slušně, ale jinak se ve mně začala rodit pochybnost, zda tu trošku i při míře fantazie nehapruje logika. 50%

Snímka natočená bez jediného strihu. je to spravené na jeden ťah s čím som sa v krátkometrážnom snímku ešte doteraz nestretol. Kamera sníma odraz dlaždíc na podlahe v zrkadle (že to je v zrkadle si všimnete až vtedy keď sa to zrkadlo rozbije). Je to nepochybne giallo ako zo starej školy s celkom vydarenými zvukovými efektami a vynikajúcou atmosférou ktorá vďaka absencií strihu neukazuje nič čo sa deje v okolí. Stačí iba zvuk a fantázia a ostatné už príde samo.

Červené světlo vyzařující zlo, příchod vraha v podkresu tichého šeptání a zvuku kožených rukavic. Postup giallaperfetto. Úhel pohledu kamery geniální, závěr v odrazu rozbitého zrcadla opět podmanivé. *******Fin de notre amour, Lamá určitou spojitost s tímhle snímkem (oko na papíře), kdy se detaily prolínají dohromady a dávají tomu větší rozsah.

Zakrvácená červená podlaha - budiž. Střepy padají, občas nějaký řev... Velmi záživné a strašidelné... 2/10