Královna prokletých (2002)

"Je to rebel!", zařval vampkaprál a hnal se na Lestata s vytasenými tesáky. Aby taky ne, když se mizera rozhodl, že vykráká všechna upírská tajemství americké mládeží. I když si spousta gotikářů spojí jméno Lestat sInterview s upírem,nejspíš jen málokoho napadne, že Královna damnetých je volné pokračování. Možná i proto, že dle místních komentníků, dostala knižní předloha hodně na frak. Což mě naštěstí netrápí; nejspíš bych byl romantickým pojetím Anduly Rýžové znechucený víc. Tahle tvrdší verze mě vcelku bavila, přestože fanda ukňouraného rocku zrovna nejsem. Pozitivní také je, že díky tomu došlo k přeobsazeníšprčka Toma, kterému by rockera věřil asi jen málokdo. Což by byl díky té stylizaci dost průšvih. Když pominu seriály a mládežnické uslintanosti, tak upírských filmů se slušným příběhem, moc není. Neustálé pokusy vyrabovat Stockera, považuju za úkrok přímo do hovínka. Takže v tomto kontextu mi příjde Královna prokletých úplně v pohodě. Ovšem, rezervy tady pořád jsou...nejspíš by to chtělo sáhnout i jinam, než do deníčků romantických tlusťošek. TřebaG. R. R. Martin, napsal moc pěkný příběh o upírech ...celou četbu jsem to viděl jako film. Sen Ockerwee se to jmenuje. Doporučuju. Postavu Lestata by tam šlo velmi snadno zakomponovat.

Předem musím říct, že upírská tématika není zrovna šálek mojí kávy, ale umím ocenit kvalitu, ať se jedná o jakýkoliv žánr. Tento žánr to má samozřejmě dost těžké, podobně jako např. jiné staré náměty typu Godzilla/Kingkong, ale na to já neberu zřetel, já hodnotím čistě kvalitativně. Za mě v tomto žánru jasně exceluje CoppolůvDraculaa to nejen scénářem, ale samozřejmě i hereckými výkony. Na druhou příčku bych pasovalInterview s upírem, který je, z mého pohledu, trochu nemastný/neslaný, ale ta kvalita tam je. Mnozí by protestovali, ale za mě na tu druhou příčku jasně patří i tento kousek, možná i více, než jeho kandidát, který se také, jako excelent žánru, stále drží v nějakých historických obdobích. Ale v případě tohoto kousku se jedná o posun do současnosti, přitom se zachováním naprosto základní myšlenky a to se, podle mě, zdařile nepovedlo zatím žádnému pokusu moderní doby. Nejblíže bych nominoval tak akorátBlade, což je ale stejně opravdu hodně a hodně, hodně, hodně mimo. Nějaké totální filmové dno, jako ságu Stmívání nehodlám šířeji popisovat, je to dno, nulová kvalita a to mě nezajímá (ano, nekriticky jsem také shlédl, abych mohl hodnotit - snažil jsem se najít kvalitu, bohužel nebyla ani špetka). Takže za mě je tohle jeden ze tří jediných "seriózních" snímků s upíří tématikou v 21. století. Zatím.

Uzasny film pro fanousky upiru a rockove a metalove hudby z konce 90. let. Vsechny hlavni pisne slozeny a nazpivany Jonathanem Davisem (Korn). Perfektni soundtrack (Static x, Marilyn Manson, Chester Benington, Papa Roach, Disturbed a dalsi). Aaliyah naprosto perfektni jako Akasha. Chapu, ze dnesni divaky zblble hip hopem a Nicki Minaj apod to nezaujme, jelikoz absolutne nedokazou docenit propracovanost tohoto snimku a uz vubec ne precizni hudebni pecky, ktere behem filmu hraje upir Lestat. Pro fanousky Nu Metalu, upiru, gothic umeni a Vampire the Masquerade nutnost. Pro bezne recenzenty CSFD odpad, jelikoz zde neuvidite bezduche mlaceni, nahe zadky ani radoby intelektualni vypraveni zamerene na ochranu zivotniho prostredi.

Svého času jsem se zamilovala do Interview s upírem a hlavně samozřejmě do Lestata v podání Toma Cruise. Z Upířích kronik Anne Rice vyšly u nás česky tehdá jen dva díly, takže jediná možnost, jak se dozvědět víc, byla Královna prokletých. Internet byl v plenkách a když už konečně ČT2 v pozdních nočních hodinách film promítala, bylo to s titulky a já plakala, že nemám volnou VHS kazetu. Viděla jsem tehdy jen úryvky a přišlo mi to divné, šmrncnuté nějakým indickým vizuálem, vadil mi Stuart Townsend i myšlenka, že by Lestat / Cruise skončil jako rocková hvězda, zkrátka jsem se na to tehdy nepodívala. Nyní jsem po letech znovu přečetla i shlédla Interview a pustila se do čtení Prince Lestata, abych překvapivě zjistila, že ač to s mojí někdejší romantickou představou o hrdinovi nemá nic společného, čte se to dobře a - i když je děj už hodně "sci-fi" - líbí se mi to. Ač z knih Anne Rice vyšlo ještě několik dalších, kompletní čtivo a doplnění mezer stále nehrozí, a tak jsem si pustila Queen od the Damned, abych se trochu dostala do obrazu, neb Princ Lestat dějově navazuje. Další překvapení, zjistila jsem, že Townsend mi vůbec nevadí, ba dokonce mi v roli sedí. Ostatní upíři jsou ovšem, když už ne úsměvní, tak hodně divní, kombinace očních stínů a drsňáckého vzezření, které je mělo odlišit od smrtelníků, na mne nezapůsobily. Samotná Akasha působí lehce bezzubě, i když s jejím vlnícím se příchodem na scénu film dostává hororové prvky. Závěr je takový... utnutý. Myslím, že kdo nezná Upíří kroniky a nemá povědomí o jednotlivých aktérech snímku, ten to bude považovat za šílenou zplácaninu, protože příběh sám o sobě ten film moc neutáhne a jenom hudba nestačí. Kdo zná Anne Rice, ten se na to ze zájmu podívá jako na adaptaci, která se od předlohy lehce odlišuje, ale českým fanouškům nabízí alespoň něco. úplné zklamání to nebylo, ale na zadek jsem si z toho nesedla. Možná dobře, že jsem to viděla až s odstupem nějakých 20 let, kdy už o ději knih a postavách něco vím, protože v době opojení z Interview bych tu VHS zřejmě nakonec obřadně spálila, abych si nekazila dojmy.

Až na to nutný zlo v podobě debilních digitálních triků to bylo super, mělo to parádní atmosféru, dobrej saundtrek a výbornýho hlavního představitele, kerej se na to hodil víc než onehdá tomík krujzů, snad jen ten vincek perezů moch mít dlouhý vlasy, když už teda tam musel bejt, ale lépe ho mohli nahradit někym jinym. Rip elája.