Kde se země chvěje (2019)

Tempo příběhu bylo místy až k uzoufání pomalé, snímek obsahoval nejednu halucinaci (a já všechny ty halucinace, rauše a sny, které se vydávají za skutečnost, fakt nemám rád ve hrách ani ve filmech), všechno se tvářilo tak jednoznačně, že mi prostě muselo být jasné, že to bude jinak, a přesto jsem přihodil čtvrtou pěticípou. A musím říct, že vlastně nevím proč. Zřejmě jen na základě pocitů, které ve mně film vyvolal. Možná je za tím i fakt, že mám rád Japonsko, z velké části za to může i Alicia Vikander, které bych klidně uvěřil, že se učila japonsky od svých jedenácti, a která zahrála svou roli tradičně skvělým způsobem, a taky mě zaujalo, jak se dá vcelku poklidným způsobem natočit i násilná smrt. Prostě se to u mě dnes tak nějak sešlo a já jsem musel zase jednou vyrazit proti proudu. / Poučení: Před příchodem očekávané návštěvy raději neuklízej.

Film z osemdesiatok, ktorý má snahu vyzerať ako by bol v osemdesiatkách aj nakrútený a skvele sa mu to aj darí. Ide skôr o pomalší art reznutý melodrámou, kde je všetko zobrazené skôr len v náznakoch, avšak katarziu, ani silnejšie emócie neponúka. Najviac si z filmu mnohí odnesú síce spomienku na kvalitný výkon Alicii Vikander, ale s veľmi divnou ofinkou, ktorá jej podľa mňa nesedí a tak ma po celý čas vyrušovala. Napínavú detektívku rozhodne nečakajte, pričom film to na začiatku do istej miery sľubuje. To nie je výčitka, len fakt.

Film sa tvári veľmi mysteriózne, ale v jadre ide o vztahovku. Hlavná hrdinka Lucy nadviaže vzťah s japonským fotografom potom sa k nim pridá kamarátka, Lucy žiarli, narastá paranoja a detektívi riešia vraždu a to všetko za doprovodu napínavej hudby. Páčil sa mi motív smrti, ktorý prenasledoval Lucy. Najlepšia scéna bola ta úplne posledná, vyvolala vo mne emócie. Oceňujem, že Alicia sa naučila veľa replík v japonštine.

Alicia Vikander je od dětství přesvědčená, že její život je protkán smrtí, před níž utekla do dobrovolné japonské izolace, avšak nemohla si vybrat místo melancholičtější, bolestivější a - zdá se - smrtonosnější. Mně se ten zcizující způsob vyprávění líbil, hodil se k prostředí. Alicia je skvělá "Japonka", ale je to hodně i o ní samotné, o její zranitelné kráse, udává tón celého příběhu, vlastně nevím, jestli tam byly scény bez ní. Mam ji ráda pro její sofistikovaný projev, přijde mi ale, že je vlastně herečkou několika málo výrazů. Když už tu takhle máme ty dvě pohromadě, herecké schopnosti Riley Keough jsou podle mě mnohem komplexnější a přesvědčivější.

A mně to nakonec až nečekaně sedlo. Jeden z těch filmů, kde jsem byl docela "přilepený" k obrazovce a sledoval, co bude dál. Jestli by toho byla Lucy schopná nebo ne, chvíli jsem si myslel, že jo, chvíli zase že ne... Je to takové "japonsky zadumané", nikterak moc akční, spíš si to jen tak plyne a divákovi to děj servíruje jen pomalu, plynule, po menších dávkách, aby to udrželo jeho zvědavost. K tomu velmi zajímavý vizuál, ono to Japonsko je opravdu svérázné (svou kulturou, mentalitou lidí) a krásné (svou přírodou mimo velká města), to jsem zjistil už z fotek odDominiky Gawliczkové. Takže by to bylo na takové velmi pěkné a slušné tři *. Ovšem Alicia Vikander.... a to je ta čtvrtá hvězdička. Ona je prostě kouzelná, a tohle byla další z jejích krásných rolí. Taková poněkud tajemná, přirozená, i bez šminek krásná holka, která plynule přechází z angličtiny do japonštiny a naopak, a divák toho o ní po většinu filmu moc neví. Za mě dobrý, rozhodně nenudilo.