Kavárna Tři topoly (1967)

Ono se to zpočátku nemusí zdát, ale tohle fakt není nic tuctově romantického či melodramatického, ale naopak velice inteligentní a přitom nádherně jemný film. Tudíž inteligentní romantika s přesně načasovaným vývojem postav, vztahů mezi nimi i proměn názorů na fungování a podobu manželského vztahu. Ňura je velice prostá vesnická žena, která při jedné z výprav do Moskvy začne zjišťovat, že ne každý vztah je jako její a ne každý chlap má manželku jako "povinnou trofej", o kterou se pak víc nemusí zajímat. Zároveň zjistí, že může být jak mnohem hůř, tak i mnohem líp a jelikož se v ní tohle uvědomění teprve probere, sama moc neví, jak na to reagovat. Sice to je spoiler na většinu filmu, ale jinak než takhle nedokážu vyjádřit, na základě čeho to tak skvěle a neprůměrně funguje - a na základě čeho bych na to kohokoli nalákal. Nádherně se zde pracuje se scénami ticha, které svojí délkou vyzní přesně tak silnými vjemy, jaké chtějí vyvolat, perfektní ale jsou i herecké výkony, práce s prostory a v neposlední řadě i střídání pomalu plynoucí poetiky s emočně ráznými hudebními scénami. Není to nic, co by zbořilo svět, spíš takový malý, sympaticky lehce romantický film, který zároveň o ničem jiném není. Sice nejsem dostatečně romantická duše pro to, abych to naprosto nadšeně ocenil, ale musím uznat, že to je velice milá, malá poetická romantika, která je velice chytře napsaná i vedená. A na tu je vždycky radost pohledět, včetně toho, že nenasazuje růžové brýle. Opravdu milé překvapení na závěr. 4*(18.12.2025)

První, co mne po shlédnutí tohoto filmu napadlo, bylo, že by se tak jako jeho ústřední píseň mohl jmenovat Něžnost, protože byl celý obestřen nádechem něhy. A jak teď vidím z komentáře níže, nejsem jediná, kdo měl tento pocit. Nádherná, neskutečně citlivá záležitost a jeden z nejkrásnějších snímků ve svém žánru i mimo něj, jaký jsem kdy viděla. Snímek, po jehož shlédnutí pociťuje člověk v srdci smutek, ale zároveň ho naplňuje příjemný pocit, že viděl něco překrásného. Film o jednom kratičkém osudovém setkání, které hrdince nastaví zrcadlo, o osamělosti, splynutí duší v jediném okamžiku, věrnosti, smyslu pro povinnost, ale také o tom, že největším vězením nejsou zamčené dveře, ale vězení naší vlastní mysli a výchovy, kvůli kterému můžeme propást šanci na štěstí a na lásku. Velmi jsem si přála, aby to dopadlo jinak, i když jsem věděla, že nedopadne. Samotný příběh je ve skutečnosti velice prostinký, ale v té jednoduchosti je právě to kouzlo. Tatiana Doronina se své role vesničanky znající jen prostředí své vesnice zhostila skvěle a je zde vskutku krásná. Oleg Jefremov tu působí jako neskutečný sympaťák a jeho touha po Njurce je v některých chvílích doslova hmatatelná. Vše je skutečné, jako by to ani nehráli, divák jim věří doslova každý nádech, atmosféra by se leckdy dala krájet. Výborní jsou ovšem i představitelé dalších rolí, zejména uzbecký dědeček byla křehkost a laskavost sama. Film je doplněn velmi pěknou a vhodnou hudbou, která mi zněla v hlavě ještě dlouho. Snímek existuje v původní černobílé i nově kolorované verzi, osobně doporučuji pro první shlédnutí černobílou. Zatímco kolorovaná verze nabízí větší pocit reality a přítomnosti diváka v ději, černobílá zdůrazňuje artové kvality snímku, krásu jednotlivých záběrů, a podobně jako dává černobílá fotografie vyniknout tvarům, nechává černobílé provedení bez rušivého elementu barvy vyniknout citům. Co říci na závěr? Příklad filmu s perfektním scénářem promyšleným do detailu až po poslední větu, perfektně natočeného do posledního záběru a perfektně zahraného všemi zúčastněnými.(07.01.2021)

Vše, co se v tomto filmu týká obou hlavních hrdinů, Nury a Saši, jejich letmé pohledy, nesmělá gesta, je jakoby prosyceno, zahaleno něžností. Ne nadarmo celým filmem jako hudební téma zní píseň s názvem Něžnost. Postava Nury je filmovým hymnem na ženskou krásu, vnitřní krásu, skromnost, věrnost… Podle mého názoru je to jeden z nejlepších filmů Taťjany Doroniny a Olega Jefremova, zde snad ani nehrají, oni ten příběh žijí.(06.08.2016)

Jeden z mych nejvetsich zivotnich kinematografickych zazitku. Hl. role: Татьяна Доронина(25.10.2010)

ocenenia :MFF Mar del Plata 1968 -Cena OCIC(10.03.2010)