Kavárna na hlavní třídě (1953)

Kavárna by mohla působit ještě zajímavěji. Pravda je, že film vyznívá jednoznačně jako propaganda a kritika starých časů. Policie je zkorumpovaná a místo, aby vyšetřovala hledá jen obětního beránka, majitel restaurace je autoritář, který se chová k zaměstnancům nefér. Celá ta situace ale vyznívá nepříznivě pro Vacka i proto, že je komunista. Těžko popiratelným faktem ovšem zůstává, že kdo viděl více než jeden prvorepublikový snímek, nebýt toho, že je hlavní hrdina komunista, klidně by se mohl v takové podobě natočit o 20 let dřív a nikdo by to nepoznal. Samotný případ působí také podivně. Jindřiška by klidně mohla svědčit, ale byla zkrátka označena jako spolupachatelka. Ovšem svědectví Sváti uznané bylo. Přitom mohla žaloba tvrdit, dle dosavadního stylu líčení, že jde o dalšího spolupachatele. Nebo o někoho, kdo lže. A to přesto, že měl tu bankovku. Tu mohl klidně sebrat až po činu. Karel Höger ovšem opět skvělý, zajímavé mini role tu mají Miloš Kopecký a Vlastimil Brodský. Na snímek se dá celkem dívat, ačkoli je v mnohém přehnaný. Kdyby nebylo v některých parametrech tak tlačeno na pilu, zdál by se ještě uvěřitelnější... Jak pro Miroslava Hubáčka tak pro Jiřího Mareše šlo o první scénář.

Za okny v oparu romanet fraků. Na jevišti šálků a číší. Vřou lógry, klaka personálu, kárající hvězdy "Michelinu." Tam obsluhovali, co státi se měli kafkami sedánků vraní lži, vrchnosti vrcholných vrtochů. Posléze  oni, u kterých si to rozlili, po lžičce sladili smetánce na vysokých židlích. Stolům salonního roz(pr)ostření, které z pozice výšky cukrovaly s kalnými karafami, nechali zaskočit moučníky. Povstali. Jsou na nohou. Za roky hltavých loků, dietních dýšek od pijáků "Vídní," "starého" (z)řízení.

Pod rouskou prumerneho krimi pribehu najdeme predevsim silne akcentovane socialni tema, ktere je podivne napasovane do prvorepublikove vypadajiciho filmu. Rozhodne to neni typicka padesatkova podivana. Film je zvlastni, ne moc dobry, ale presto upouta. Mozna zasluhou vyborneho Hogera a nekolika dalsich slavnych jmen. Sejbalova taky bezvadna, jak jinak.

Rok vzniku 1953 a ani jednou tam nezazní strana. Pouze je veleben redaktor Rudého práva. Tento příběh se odehrává každý den na celém světě. Hubáček se straně zavděčil, diváky pobavil a žádnou čáru nepřešlápl. Voska je nešťastný záporák, Saša Rašilov šťastný záporák, František Vnouček, emeritní milovník je manipulovaný policajt se špatným svědomím. Také se dle toho vyřádil.  No a Karel Hoger je pochopitelně sociální klaďas. Mohu doporučit.

Film celkem reálně zobrazuje atmosféru krize 30. let. Karel Hoger byl pan herec. Označil bych film jako noir 50. let. Mimochodem kdo pracuje nebo pracoval v pohostinství, nejspíše může zaznamenat čistě náhodné podobenství k dnešní realitě. Vždy mě fascinuje, že když přijdu do hospody, restaurace, kavárny či baru pokaždé tam pracuje někdo jiný a není to prosím tím, že protočí směnu, ale tím, že musí změnit flek jinak by se za a) zbláznil, za b) nezaplatil nájem, za c) dřel bídu s nouzí. Zajímavý je rovněž posun od řemesla tedy od profese, ve které kdysi člověk musel znát nekolik světových jazyků, musel umět mluvit, znát bonton, jak servírovat apod. k dnešnímu chceš minimálku tak pojď na plac. Naprostá degradace! Mimochodem čím to asi je, že v pohostinství je převládající ženský element? A nebude to jen vzhled... Ano žena snáze přistoupí na hůře placené místo. Nechceš půjde jiná. Stejně jako v marketu za kasou. Jestli někdo tvrdí, že je film propagandou - ok cituje se Wolker, ve filmu vystupuje dost urputně redaktor Rudého práva, ale jinak je to dost povedený odraz doby a zejména kapitalistického marasmu.