Kapsáři a falešný uhlíř (1988)

Vysokočelný šikmooký šalamún Donutil robí poriadky s brnenskými Japoncami v kimonách a sandáloch, vysporiada sa s feudálnym prežitkom v podobe práva útrpného, zrovná do laty zlatú mládež, potlačí drobnú kriminalitu, odhalí falošnú identitu a keď treba, kľudne nechá sputnať jedného z lokálnych pánbožkov. Na anime odchovaným japanofilom sa pravdepodobne pri historických nepresnostiach bude otvárať tantó vo vrecku ich yukaty, ale to už je ich vec. Pre ostatných je to vtipná a dobre zahraná papundeklová rozprávková inscenácia z časov, keď nikto neriešil kultúrnu apropriáciu.

Pardus přehrával i při divadelních představeních, není divu, že před kamerou to působí ještě mnohem hůř. Jeho rolička okradeného strážce je naštěstí zanedbatelná, takže nekazí celkový skvělý dojem z chytré pohádky, které vévodí nebývale umírněný Donutil. Donutilův výkon bych se nebála označit za impozantní.

Další z televizních pohádek Československé televize na nedělní odpoledne. Po povedené pohádce O chytrém šachovi se do toho stejná tvůrčí skupina pustila podruhé a pro změnu využila japonské reálie, což se opět ukázalo jak správná volba. Opět byl v hlavní Miroslav Donutil, tentokráte v roli moudrého soudce Ooky a opět se to povedlo. Stejně jak u předchozího pokusu udělím tři pěkné hvězdy.

V první řadě musím ocenit odvahu pouštět se do pověstí tak vzdálených Česku - do Japonska. Bohužel mě nechytly masky, kde byly vidět rýhy představitelů, jež tvořily předěl pleší. Dekorace studia byly navíc příšerné. To naopak kostýmy věrohodné. Rozsudky pak připomínaly trochu ty Šalamounovy, ale byly moudré. Miroslav Donutil se své role zhostil na výbornou.

tehdy mi to přišlo moc pěkné, podíval jsem se po letech a pořád velice solidní práce. Jasně, ty případy jsou od krále Šalamouna apod. leckteré docela známé, ale tady to odsejpá a stihne se jich více, než vtipů v Kameňáku, na rozdíl od něj za malé peníze dobré. Takže kvalitní ukázka práce brněnského studia, i když s velmi úspornou produkcí a dekoracemi