Justice League Dark: Apokolips War (2020)

Justice League Dark: Apokolips War – Takhle si představuju šťavnaté a povedené finále jednoho universa a jedné éry. Animovaná verze Infinity War a Endgame od konkurence, samozřejmě zhuštěná a přímočařejší, ale stále s dostatečnou komplexitou, silným příběhem a pořádnou osudovostí, jak se na takovou událost patří. S komiksy, které prý tento závěrečný výstřel post-Flashpoint/animované podoby New 52 vesmíru inspirovaly, toho má film společného jen velmi málo, resp. nějaké základní motivy a momenty tam najít lze, ale je to spíše jen velmi volná inspirace, což samozřejmě dává smysl vzhledem k tomu, že se čerpalo z tří různých, velkých komiksových předloh; naštěstí tohle potenciálně problematické omezení v praxi nijak na zábavnosti ani kvalitách „Války s Apokolips“ neubírá. Protože se podobně jako v případě parádního Reign of Supermen podařilo ve scénáři i na znovu stopáží dost omezeném prostoru poskytnout dostatek místa všem důležitým momentům, postavám i střetům. Příběh ale nemá jen pocitově příjemné tempo, což je sice důležité, ale ne samospasné, důležité je, že opravdu funguje od začátku i budování a gradování dramatu, vrcholícího v apokaliptické (hrubka zamýšlena) vizi světa k obrazu Darkseida, který je. Atmosféra je pekelná, hrdinové jsou na dně a film může doopravdy nastartovat práci s postavami. A že se to tady, jako prakticky všechno ostatní, daří vskutku mistrovsky. Chemie mezi jednotlivými protagonisty je uvěřitelná, a divák tak lehce prožívá jejich emoce či jejich boje s vnitřními démony. A ano, jakkoliv přes přídomek „Dark“ a premisu ví, že nakonec vše dobře dopadne, určitý strach a napětí při takto dobře vytvarovaných postavách není problém necítit. A nakonec se možná ukáže, že si přece jen příběh schovával i nějaké další trumfy a překvapení. Ale hlavně velmi chutné závěrečné zúčtování, ať už po stránce samotné akce nebo uzavření velké části (nejen) v tomto filmu budovaných osobních linek a vztahů. 9/10Následuje zamyšlení nad problematikou DC/Marvel vesmírů a jejich cyklických narativů a proč je mám stejně rád.Chápu určité rozladění u lidí, kteří obecně raději menší, intimnější příběhy namísto těchto gigantických, kde je jasné, že i když něco dopadne špatně, i když náhodou někdo zemře, nakonec to kvůli povaze média (nekonečného komiksového vyprávění) všechno zase skončí oživením, restartem apod. A je pravda, že zvlášť v rámci adaptací, kde je prostor značně omezen, tento celý problém vyvstává ještě častěji a výrazněji. A je teda o to viditelnější a o to otravnější. Nicméně jakkoliv mám rád i příběhy, které mají jasný začátek, prostředek a konec a nic dalšího, myslím si, že zmíněná DC/Marvel slabina je zároveň i sílou těchto vydavatelství, které se zásadním způsobem podílejí již desítky let na vytváření novodobé či řekněme moderní americké mytologie. A při něčem takovém je myslím důležitější budovat ideje, archetypy, příklady, pozitivní i negativní symboly a metafory nebo varování než se zabývat tím, jak moc se člověk může či nemůže bát o nějakou jednotlivou postavu nebo jak moc brutální, drsné, nemilosrdné, depresivní (a v očích některých tohle znamená „dospělé“) drama/vyprávění je nebo není na první signální. Tím samozřejmě neříkám, že ať už jde v jednotlivých příbězích nebo celých sériích příběhů o jakékoliv přesahy či témata a motivy (resp. ať už ztělesňují jednotlivé postavy/hrdinové cokoliv), nemělo by v rámci vyprávění fungovat to, co dělá narativ nezapomenutelným. Protože aspekty jako postavy, do kterých se člověk může vcítit, příběh, který člověku vyráží dech, dialogy, které plynou přirozeně nebo v jiných případech i epicky a květnatě a člověk si je navždy zapamatuje (nebo, pokud má paměť jako já, někde si je aspoň zapíše), jsou to, kvůli čemu lidé milují od nepaměti vyprávění příběhů. A tady může hrát roli určitě i to, jak moc se např. člověk o hrdiny příběhu bojí. Nevadí mi, že někteří lidé v tomto ohledu vidí nepřekonatelný problém (pokud se kvůli tomu nezačnou chovat jako nevychované děti a v horším případě dokonce napadat lidi s jiným názorem), ale osobně si myslím, že jednotlivá vyprávění by se měla brát vždy jako samostatně stojící celky a tento problém by pak vlastně úplně odpadl. Někdo zemře, ale kvůli restartu vesmíru zase ožije? Ta tragédie a trauma tam stále je, většinou není odstraněna ihned a mnohokrát si její vyřešení vyžaduje taktéž nějakou další oběť (nemyslím nutně smrt, ale…). Každopádně, jakkoliv mám velmi rád i příběhy jako je např. Kirkmanův Invincible, které jsou samostatně stojící, přitom stále velké, ale s jasně daným příběhovým obloukem, kde postavy umírají i ožívají, ale když se příběh definitivně uzavře, už k žádnému oživení těch, co mrtví zůstali ani k žádným jiným posunům v příběhu, postavách či stavu vesmíru, nedojde, Marvel/DC vesmíry možná vůbec nejlépe fungují jako takový únik z reality za zrcadlo, které skutečnost odráží, komentuje, snaží se různými a různě povedenými způsoby čtenáře třeba i poučit a něco jim předat (ano, mnohdy to je jenom obyčejná zábava s nepříliš velkou hloubkou, ale pak tu je i dost velké množství kvalitních autorů s dobrými až skvělými příběhy s různou úrovní přesahu a poselství) s tím, že ty vesmíry jsou ve svém jádru přes veškeré apokalyptické hrůzy a padouchy ze své povahy nekonečných mytologických/fantasy/pohádkových příběhů idealizované, optimistické a ve finále plné naděje a výzev k boji za spravedlnost a proti bezpráví. A to aspoň mně osobně přijde prostě strašně přitažlivé a krásné. Nemůžu si pomoct.

DC Animated Movie Universe, New 52 #15.Tak, copak to tu máme? Druhé setkání s týmovkouJustice League Dark- poprvé se dočkala sólového filmu v roce 2017. Mezitím se svého filmu dočkal i kreslený Constantine -City of Demonsvyšlo v roce 2018. Takže prekvizit je mnoho. Navíc, jde o adaptaci několika příběhových linek z komiksů, které vycházeli mnoho let napříč různými sériemi -Darkseid War(Geoff Johns),Final Crisis(Grant Morrison) aFutures End(Brian Azzarello). Takže je zřejmé, že plně si filmovouApokolips Waružije jen elita nerdů, která na tohle všechno měla čas. Za mě je to tedy velká paráda, protože jsem už dávno odrostla generickým originům, ale zároveň se lehce děsím toho, co všechno bude nutné vstřebat u příležitosti dalších DC animáků. Pokračování nabízí kaťas ze série DC Showcase -The House of Mystery.

Náhodný výběr bez znalosti předchozích dílů, byly-li nějaké, docela překvapil. Slušná animovaná scifárna s několika málo hluchýmí místy, která dokáže udržet divákovu pozornost i přes to, že jednotlivé postavy jsou v zažitých představách konfrontovány s již viděným a reálnými herci - např. plavovlasý Constantine..., ale budiž.

Temne a krvavo poňatý príbeh z DC univerza, ktorý bohužiaľ od Snydera asi nikdy neuvidíme, ale na druhú stranu sú tu aspoň tieto solídne animáky, ktoré sa neboja zatlačiť na mieru brutality. Zniesol by som aj dlhšiu stopáž a iného Darkseidovho dabéra, pretože ten hlas sa mu aleže vôbec nehodil. Ináč som bol spokojný, taká animovaná akčná jednohubka.

Temný, surový, plny skvelých scenáristickych prekvapení. Tak toto by mali robiť aj na veľkom pláne. Výborný počin, kde padajú hrdinovia ako hrušky, ale stále to nejak ťahajú ďalej. Skvelý Constantine, Batman, ale taktiež aj Clark a mnoho dalších postáv. Samozrejme dostávajú tu prevažne minimum priestoru, ale to napätie je výborne. Animované DC endgame... 95%