Jižní vítr (2018)

Drámíčko, trochu i thriller, o dementním bezmozkovi, co krade auta. Taky tam účinkují 2 skupiny gangsterů. Jedni drogy prodávají, druzí kupují. Tahle zjištění mě stála hodinu života, než jsem to z téhle chaotické zmatlaniny pochopil, z toho prvních 35 minut bylo zcela zbytečných a o ničem, už jsem to skoro vypnul. Jinak všechny postavy jsou jeden zmrd vedle druhého, fandit není komu. S přetáčením se to dalo dodívat, ale mohlo to být o hoďku a půl kratší. (35%)

Malá rybka se pustí mezi žraloky a najednou jí a všem okolo jde o život. Už nejde jen o kradení luxusních aut, ale o drogy a hlavní kápo Golub jde jednoduše přes mrtvoly. Tolik děj ve zkratce. Má to spád, parádní obsazení, stupňující napětí a povedenou atmosféru. Všechny postavy mi navíc sedly náramně. Buď to byli sympaťáci, byli správně trefení, nebo pořádně slizcí podvraťáci. Obecně mám filmy z celé bývalé Jugoslávie rád, jsou mi svoji mentalitou velmi blízké. Postavám často rozumím a to jak z hlediska vnitřních motivací, tak i jednoduše jejich řeči. Proto jsem se na Jižní vítr velmi těšil a rozhodně jsem nebyl zklamán, velmi jsem si jej užil a rád mu dám čtyři hvězdy.

Je vidět, že východní země dokáží natočit dobrý krimi thriller. Marash mě nejdřív zaujal tím, jak byl chytrý, pak mě hrozně sral jak byl debilní, ale díky bohu se mu zase rozsvítilo a byl chytrý. Film kde se dost střílelo a zabíjelo a zároveň do konfliktu o jedno stupidní auto byla zatažených snad 50 lidí a různé gangy. Film prostě ani během 130 min nemá pasáže, kde by se člověk fakt nudil a chtěl to vypnout, což je obdivuhodné. 70%

„Marashi...přichází těžký časy. Nebojuj se mnou. Nejsme jen přátelé. Jsme rodina. A rodina je nejdůležitější věc v životě.“ Jenže někomu to trvá pochopit déle. A protistrana na nic čekat nehodlá…aneb nenažranost se nevyplácí! Režiséra snímku neznám, takže jsem vůbec nevěděl, co čekat. Výsledek je řekněme ucházející. Jižní vítr patří mezi typické zástupce tzv. testosteronových filmů, tedy snímků, které jsou plné rychlých, „nabušených“ aut, „macho frajerů“ a jejich drsných řečí, nekompromisních, slizkých mafiánů, krvavých „nakládaček“/přestřelek a samozřejmě krásných (jak jinak než tupých) žen. To vše v evropském (srbském) hávu se solidním tempem a veskrze přímočarým dějem, který alespoň nenudí. Po celou dobu sledování jsem se však nedokázal zbavit dojmu, že se dívám na poměrně tuctovou kriminálku, jakkoliv efektně natočenou. Podobné je pak i vyznění konce, i když ta cigareta asi chutnala dobře…celkově hodnotím lepším průměrem. „Ty chceš krást auta a bojíš se rychlý jízdy?“ - „Tý se nebojím. Bojím se tebe!“

Srbská variace na klasické téma, kdy nic netušící malý zlodějíček ukradne nějakou věc (v tomto případě auto) a v té věci je jako na potvoru i něco navíc (třeba drogy). Nešťastník se na tom snaží co nejvíc vytřískat, ale jenom dostává sebe a své okolí do čím dál větších problémů, protože drogová mafie, to není zrovna vzor empatie a vstřícný partner na vyjednávání. Nebylo to špatné. Sice nic nového pod sluncem, ale šlo to.