Hra na schovávanou (2005)

Robert De Niro a hlavně Dakota Fanning jsou ve svých rolích vynikající. Když jsem film viděl poprvé, tak mě finální rozuzlení neuvěřitelně překvapilo. Podruhé si člověk všímá mnohem více detailů, které mu režisér předhodil a film z napětí neztratil ani špetku. I když posledních 15 minut by se dalo určitě napsat lépe, ale na výsledném dojmu mi to vůbec neubralo. Rozhodně doporučuji.

Geniální Robert DeNiro, když ho vidíte trápit se s potomkem, je vám ho opravdu líto. Dokonce jste naštvání, že se mu toto děje. Kazí to jen to trapné zakončení... takže jaké je teď poselství filmu? Buďte hodní na děti co vypadají šíleně, protože nejsou, šílení jste vy sami. Blbost připomínající Malého prince. Já ale dám víc na Stephena Kinga než na Exupéryho a po jeho vzoru říkám, že v reálném světě jsou šílené děti, dokud neupraví své chování naražením na společenské hranice. Proto se mi toto poselství nelíbí.

Perfektní hra s napětím, které stupňuje přepálené audio při "lekačkách". Otec po tragické smrti své ženy odjíždí se svou dcerou na venkov, aby setřásli trauma. Nicméně s traumatem se lze vypořádat různými cestami a mozek má svoje obranné mechanismy. Nebo útočné mechanismy? Niro hraje skvěle a Dakota občas nesedí v těch reakcích a chování. Ale lze přivřít oči a užít si to.

Jakkoli je De Niro výbornej herec a na určité filmové žánry se hodí nesmírně, horory mezi ně nepatří. Dakota Fanning si ho tu vyloženě maže na chleba. Film je zručně natočený a poctivě budovaná, ne vyloženě děsivá, ale spíše znepokojivá, atmosféra mě v tomto případě velmi bavila. Brzy jsem ale přišel na to, že film nadhazuje dost samoúčelné baity na odvedení pozornosti a právě díky tomu jsem pointu velice brzy odhadl. A nepomáhalo tomu ani při zpětném přemítání hodně vykonstruované a nevěrohodné chování postav. Nebylo to špatné, filmařsky rozhodně ne, ale každopádně jsem po stránce scénáře viděl už výrazně vychytralejší a precizněji vystavěné žánrovky.

"Osiřela po přeslici, tatínek byl trotl, Charlie běhal po světnici... jak na něj, by zkrotl?"Devět z deseti otců psychologů doporučuje pořídit si imaginárního kamaráda, zejména jste-li poloviční sirotek! Což Emily byla, v útlém věku přišla o maminku a tak si holt k opuštěnému rodinnému krbu pořídila Charlieho, aby měla s kým lumpačit. Její tatínek byl bohužel z výše zmiňovaných psychologů ten desátý, pročež to Emily nedoporučoval. K imaginárnímu, leč reálně škodícímu rošťákovi měl, coby profesionální cvokař, ambivalentní vztah a to přesto (nebo díky tomu), že Charlie byl ludra mazaná a nikdy se tatínkovi neukázalface to face.Taky by ho neubylo, že jo? Znepokojen duševním stavem své dcerky i jejího dablmiláčka (zde je to "dabl" opravdu namístě), poctivě si obavy zapisoval do sešitu, omylem však použil pero se žertovným inkoustem, kdy písmo po čase zmizí jak pára na hrncem. Když pak na prázdné stránky deníku tupě čuměl, jak péro z psychologova gauče, bylo mi ho líto a přál jsem mu, aby konečně čapnul hajzlíka Charlieho a mohl tak uznat, že Emily si nic nevymýšlela!