Heya (1993)

Dneska nemám moc šťastnou ruku na výběr filmů – opravdu zajímavých filmů. Další kousek z nabídky VRK  - měl jsem co dělat, abych se vydržel dívat až do samotného konce. Prvních patnáct minut jsem se přistihl, že jsem dvakrát málem usnul nudou – záběr na budovu, záběr na muže sedícího na lavici a před ním projíždějící lodě, záběr na ceduli – ty vole jsem se několikrát musel podívat na časoměřič, jestli jsem nechtěně nezmáčkl pauzu. Pak přijde cestování s ženskou a prohlídka bytů. Tady jsem konečně čekal, že se začne něco dít a…ono zas nic. Teprve v závěrečné třetině filmu se začne ukazovat, co je cizinec zač a co hledá – přišlo zlepšení a konečně něco upoutalo i mou pozornost…Mé první setkání s tímto režisérem a nelze upřít, že tento film asi nadchl dost lidí, ale já mezi ně určitě patřit nebudu.

Jestli se nemýlím tak Heya/The Room je mým 15 filmem mého oblíbeného režiséra mistra Šion Sona kterej jsem od něho viděl. Ani jsem netušil, že film má cz titulky(za který mimochodem děkuju uživateli Willy Kufalt). Heya je filmem z počátku Sonovi tvorby a dle některých hodnocení je vidět, že né každému tento kousek bude po chuti. A já se popravdě ani nedivím. Je to film s minimem herců(v podstatě o dvou lidech) kterej si vystačí s minimem dialogů a slov. Divák se nedočká ani žádné rychlé akce. Vše jede v pomalém tempu od začátku až do konce a přesto nenudí. I ta kamera povětšinou snímá vše staticky a v dlouhých záběrech. Konec pak zodpovídá mnohé odpovědi. Já jsem spokojen i s tímto filmem Šion Sona za kterej mu uděluji 4hvězdy.

Keď som sa dozvedel, že v diskusii V.R.K bude film od Šion Sona, tak som sa potešil, ale som bol aj trocha opatrný. Potešil som sa preto, že tento režisér vie z každej témy spraviť osobitú záležitosť, ktorá, ale nie vždy je divácky ústretová. U mňa to okrem jednej výnimky zatiaľ, ale zaberá a dúfal som, že tento krát to nebude inak. Opatrný som bol zas preto, že posledné tri filmy zo spomínanej diskusie mi moc nesadli a dúfal som, že tento to konečne prelomí. Tak naozaj som čakal všeličo od tohto nevyspytateľného režiséra, ale priznám sa, že až takú pozvoľna plynúcu vecičku, kde na jednej strane je často nehybná kamera a na strane druhej zas postavy, ktoré by uspali aj delfínov. Mne nikdy pomalé tempo neprekážalo a napríklad pri scéne, kde sa asi  päť minút kamera sústreďuje na ceduľku the Room a , že film stále ide ma ubezpečovali len zvuky, ktoré vydávala práve tá tabuľka, keď do nej narážal vietor. Pri tejto scéne som mal úžasný pocit, že som tu dobre a , že aj keď Šion Sono ide inou formou na akú som u neho zvyknutý som aj tu jeho cieľovka. Herci a tie ich prejavy boli ukážkové. Neskutočne sa mi páčilo, že na začiatku ako starý pán prišiel za dievcinou a ona mu ukázala prvý byt, ešte sa mu skúšala vstúpiť do svedomia, že taký byt si žiadal. Ale po druhom už rezignovala a začala hrať jeho hru. Na čo sa spýtal, na to aj odpovedala a žiadne zbytočné a tak aj trápne dialógy tu nezazneli. Sú dve sceny z filmu, ktoré ma získali svojim čarom. Jedna bola, kde už už si hádam starý pán jeden byt vyberie a majú otvorené dvere a k nim sa votre nejaký predavač s novinami a už ujo a za nim aj dievčina z bytu odcupkajú. Obyčajná scéna a ja som sa pri nej začal normálne usmievať, že čo všetko sa môže prihodiť, aby vám kúpu či prenájmu bytu niekto takto zmaril. Druhá a dosť zásadná bola tá, kde sa hlavná postava rozprava v byte z iným starším pánom, ktorý ako keby nebol ani z toho ich sveta. Smeje sa, svižne artikuluje, pán zanechal veľmi dobrý dojem a i keď tu bol asi dve minúty, do tohto filmu sa neskonale hodil svojou osobnostou. Dal by som čistých 5*, ale skoro od začiatku mi bolo jasné, kam sa film uberá a čo bude pointa a tak dávam "len" silné 4* a to mi na konci bolo ľúto, že film skončil, takto vyskladaná stavba príbehu ma veľmi naplňovala. Je to 25 film z diskusie V.R.K a konečne zas veľká spokojnosť s výberom filmu.

Výzva je holt výzva. Těmto hardcore "slow burn" filmům se po menší zkušenosti s Bélou Tarrem vyhýbám, jak čert kříži a vůbec je nevyhledávám. Během do extrému přetažených a táhlých záběrů, upínající se na jeden bod, mě po chvíli přepadá pocit jakési letargie. A tento pocit se mě po chvíli zmocnil i při sledováníThe Room, který byl ještě umocněný velmi skoupými, vláčnými dialogy v hávu poetického šepotu. Obraz jsem vnímal, ale po chvíli byla moje duševní únava stejná, jako u hlavního protagonisty. Ani nevím, co bych pochválil. Možná snad pětiminutový záběr na ceduli, kde se do vrzajícího rytmu objevují titulky a také, že délka nebyla vyloženě smrtící. Ale být to o něco delší, tak tam ten odpad dám.

Titulná„Izbietka”, je podľa môjho vecného názoru, čo sa týka spracovania; niečo zrovna na tieto pragmatickéštyri spôsoby:Jednak som si takmer ihneď uvedomil, že mi japonský režisérŠion Sono, častejšie sprostredkovával akýsi1).»cestopisný dokument«, keďže som spoznával Tokio prostredníctvom cestovania vlakom, ďalej by som k tomu tiež rovnako pripočítal i akési stopy po2).«nemom filme», nakoľko samotné obrazy boli koľkokrát oveľa silnejšie ako slovné dialógy, a to konkrétne za nasledovných asistenciíjazzovej hudbyazvukových ruchov, pričom ešte ma napadá doplniť i akúsi,3).»náučnú reláciu«o bývaní, pretože naprostozádumčivý protagonista, vyhľadával čo najideálnejší『POKOJ』v celkovo poňatej; dvoj-významovej, ústrednej myšlienky za doprovodurealitnej maklérky, keď napokon by som predsa podotkol, že titul bol obalený i v akomsi4).«gangsterskom kabáte», najmä z pohľadu flashbackových vsuviek, ak to mám teda správne definovať...? • Skrátka; naozaj pestrá zmes„všehochuti”, čo mi vskutku akosi veľmi zachutilo, až som z toho mimoriadne prekvapený, že mi to až takto dobre (s)trávilo; prostejaponskú kinematografiudoslova žeriem na rôzne stolovania; dokonca tentoraz pomerne i na taký obzvlášť atypický, (na)servírovaný spôsob: so zväčša statickou, čiernobielou kompozíciou obrazu s abnormálne dlhými zábermi, z ktorých by nejeden ("neskúsený") divák mohol kľudne dostaťzránika. • Jedná sa o počin, ktorý sa absolútne nikam neponáhľa(l), a so šokujúcou, záverečnou pointou, ktorú som síce vôbec nedokázal dopredubohovsky odhadnúť, čo totižto iba kvitujem, lebo som snáď očakával niečo úplne iné, čo by malo charakterizovať hlavnú postavu...