Hasičská ulice 25 (1973)

Nedávno jsem u jiného filmu psal, že hlavní postavy žijí v baráku na odstřel. Nemůžu si na něj vzpomenout, ale tam to bylo nadsazené, zatímco tady je opravdu barák na odstřel. A poslední noc v něm několik obyvatel zažívá šílenou noc, plnou nepříjemných snů reflektujících nedávnou minulost Maďarska. Celkově to je rozsáhlá koláž událostí, pocitů, situací osobních, celostátních i světových, plynoucích velice volně s rozkročením mezi současností, minulostí a možnou budoucností, navíc s minimem jakékoli chronologie. Je to sled spousty epizodek z různých lidských životů a jak už to u podobných filmů často mívám, něco mě zaujalo víc, něco naopak míň a něco tak půl na půl. Především jsem na tom obdivoval Szabóvu práci s inscenací scén s větším množstvím herců na place, kdy kamera zabírá např. slavnost, kde je spousta lidí na jednom místě a kamera se prodírá mezi nimi a zachycuje útržky dialogů, které ale působí dostatečně celistvě. Atmosféru prostoru to tak vytvoří naprosto dokonale, aniž by bylo vidět víc než jen hlavy hostů. Na detailech to řemeslně vlastně dost stojí a jelikož jich tu není málo, působí celý film o něco depresivněji, jelikož se hůř určuje vzhled interiérů zdejšího baráku, který má být, aspoň do určité chvíle, jediným pozitivním - a když dojde na celky či polocelky, často jsou spojené s ne zrovna veselou událostí. V tomhle se mi Hasičská ulice 25 líbila hodně, ale nadšený z ní nedokážu být, jelikož strukturování jen podle útržků osudů postav bez většího narativu ve mě nedokázalo evokovat zrovna silný dojem. Závěr je sice zajímavý tím, jak se v něm historie ne přímo opakuje, ale variuje, často se stejnými důsledky, byť pod jinou ideologií, jenže tomu je zde věnováno mnohem míň pozornosti, než bych si přál. A nevím, jestli je závěr zrovna vysvobozením - SPOILER jak do té doby měli ti, co nezdrhli, aspoň něco, tak teď se zdá, že mají kulové, maximálně kufry plné věcí a to je tak vše. KONEC SPOILERU. Lepší 3*(29.12.2024)

Zvláštně temný a fascinující, surrealistický István Szabó. Opět se silně alegorickým zpracováním moderních dějin, zde na půdě jednoho pavlačového obydlí, jen ještě v surrealističtějším hávu oprotiBudapešťským povídkám, v nichž přeci jen více fungoval souvislý (byť silně absurdní) děj. Jak se říká, že v posledních okamžicích lidského života se člověku promítne hlavou celý jeho život v krátkých útržcích, asi tak útržkovitě evokující snový zážitek zde ožívá historie jednoho obydlí s již značně depresivně oprýskaným vzhledem při zahájení demolice. Zcela nejvíc mě na začátku zaskočila snová scéna s plavbou starožitním pokojem a na konci zase starý muž pojídající úplně vše včetně skla, kdežto hlubší význam tohoto bizarního výjevu jsem vůbec nepobral. Zpočátku na mě film působil chaoticky, ale jak plynul, vytvářela se přede mnou osobitá mozaika plná silné atmosféry i zajímavých motivů, působivě absurdních výjevů, střídání ročních období a událostí atd., která postupně dávala dohromady nevšední obraz života na jednom místě v průběhu delšího času. Minimálně zásah válečné hrozby včetně obrazu holokaustu s nástupem k transportu, pozdější vystřídání předchozí (fašistické) ideologií další totalitní ideologií (komunistickou) skrze pouliční shromáždění, stejně jako obrazy vypuklé epidemie a později i vzpoury (povstání), byly snadno rozluštitelné... a zbytek? To jsou ty obyčejné mezilidské vztahy, drobné příhody, vzájemné sešlosti, radosti, starosti i noční můry a sny, z nichž leccos pozná každý z nás, v jakékoliv době...[80%](20.11.2023)

Marné je hledání prostoru, ve kterém se nic neděje, nic špatného, ani nic dobrého, v němž je klid místa i duše. Přestálé události (válka) a a současné dění (demolice vztahů a domů), tomu nenapomáhají. Den a noc, současné i minulé, skutečné a fiktivní, milé i nežádoucí, zde proudí v jednom víru, který nikoho nešetří. Pavlačový Usherův dům, z kterého se zachrání jen ten, kdo z něj uteče.(04.01.2016)

Druhá světová válka a období okolo zachyceno v krapet šílené mozaice vzpomínek a reálií. Zdá se, že opuštění domu v Hasičské ulici č.25 je pro aktéry nakonec vysvobozením, každý kout domu je zatížen množstvím, ne vždy veselých, vzpomínek.(13.05.2010)