Harley Davidson a Marlboro Man (1991)

Vizuálně skvělé, herecky perfektně obsazené. Scénář je ale bohužel děravější než ementál a hloupoučký jak Pitomio. Některé scény jsou strašně naivní, dialogy místy neposlouchatelné a nepochopitelné. Přeskakuje to mezi scénami, že má člověk pocit, že byl natočen dvojnásobně dlouhý film a někdo z něj půlku scén vystříhal. Jinak je to skvělá jízda a když přistoupíte na hru, že je to jen 90 minutový videoklip, tak si to užijete. ...jdou sem a hrozně utrácej... :)

Devadesátková (motorkářská) variace na Butche Cassidyho a Sundance Kida (včetně té ženy mezi nimi), film, kterému jsem se dlouho vyhýbal kvůli jeho špatné pověsti. Chyba. Není to sice žádný klenot a režisér Wincer má ve své filmografii lepší kousky, ale je v tom dostatečné množství krásných hereček a evidentně z toho opisovali (nejen) tvůrci Matrixu.

obrázky z tohoto filmu sem jako dítě hltal na stránkách jedné z prvních čísel Cinemy, takže svým způsobem jde o jeden z filmů, který stojí za mojí láskou k tomuto odvětví a nenapadlo by mě, že poprvé ho uvidím až po víc jak třiceti letech...anyway...i když jde z dnešního pohledu spíš o béčko, které v mnoha ohledech celkem zestárlo, tak je to i po těch letech slušná oddechovka, která mi nakonec přinesla plus mínus to co jsem čekal. A Don Johnson i Mickey Rourke jsou tu prostě cool i po takové době...60%

Málokterý film mi představuje ryzost Spojených států amerických jako tento. Úvodní scéna začíná detailními prostřihy usedajícího Mickey Rourke na svůj Harley Davidson, za doprovodu sklady Wanted Dead or Alive od Bon Jovi. Motor se rozeřve a Mickey vyjíždí do noci na rozlehlé pláně USA, které ho vedou do Los Angeles. Hned v úvodní scéně se připlete na benzínové pumpě k ozbrojenému přepadení, protože v USA může mít zbraň každý a nebojí se jí použít. Ovšem Američané jsou na to, že na ně každou chvíli někdo míří kvérem zvyklí, takže Mickey jen prohlásí “Kdybych dostal čtvrťák za každýho frajera, co na mě vytáhne bouchačku, byl bych už boháč” a frajera odzbrojí. A v tomto duchu se pak nese celý film. Jeho kámoš Don Johnson je opravdu tragická postava, co nemá v životě štěstí, ale aspoň má v rukávu mnoho mouder od svého nebožtíka táty. Tento film je hloupé akční béčko, které není asi ani moc dobré, stejně jako životy našich hrdinů a většiny reálných Američanů, kteří zkrátka nežijí svůj americký sen, protloukají se životem, jak jen můžou a své lapálie komentují s pistolí za pasem, určitě podobným způsobem jako Harley a Marlboro. Nejsou tam žádné malebné dialogy, ale nepochybně to obsahuje nějakou lidovou moudrost této americké sociální třídy, co žije v prachu pod nohama pracháčů v jejich mrakodrapech. Už jen Herleyho otázka k Marlborovi, když v noci sedí na betonu pod billboardem a připravují se na finální souboj s grázly “Přemýšlíš někdy o tom, jestli existuje něco lepšího ?” “Každej den” “Tak to nemyslím…” má něco do sebe. A hlavně i to že “Je lepší být mrtvej frajer, než-li živej srab” dává jasný pohled na život určitého spektra lidí. Je to film o přátelství dvou chlapů, co neměli v životě moc štěstí a mají už jen sami sebe. Je to film pro chlapy a na konci možná i někoho lehce i dojme.

Definice oddechovky, nostalgie na n-tou, prostě neopakovatelná 90ková akční komedie, dva frajeři bez starostí a závazků, proti bance s jejími záporáky v dnes už směšných kevlarových oblecích. Ano, 30 let staré béčko, ale jsou to právě oni, Rourke a Johnson, kdo připomínají, ať už podobnými scénami, nebo projevem, legendární a nesmrtelnou dvojici Newman a Redford a jejich Butch Cassidy a Sundance Kid. Jeden z mála filmů, pro který i přes svou slabou filmařinu jako takovou, budu mít vždy slabost.