Hadí doupě (2017)

Já tomu vlastně nemám moc co vytknout. Určitě to není nejlepší konverzační detektivka, co jsem kdy viděl, ale rozhodně mě bavilo to sledovat. Dobrá atmosféra domácnosti plné jedovatých zmijí (odkaz na český název), kvalitní kamera, hodně solidní herecké obsazení (známých jmen či alespoň tváří v tom je plno). Postavy jsou až na pár výjimek nesympatické, ale tak to mělo být. A opravdu sympatická postava je tu vlastněj enom jedna. A pžiznám se, že po zjištění, kdo vraždil, jsem byl na rozdíl od některých překvapen, což je ale dobře. Vzhledem k tomu, že má očekávání byla vzhledem ke zdejšímu slabému hodnocení relativně nízká, jsem velice mile překvapen. Kéž by takhle dobře doapdlo všechno, co tu má ubohých 60%.

Na ty malé hajzly brokovnice nebude stačit.. Krtci, hadi a všemožná další havěť přemnožená na sídle, kde dle zvyků Agathy Christie mají motiv vraždit všichni, tentokrát i včetně detektiva. V prvním kole výslechů postavy moc nezaujmou a v tom druhém se nikam neposunou, takže kromě zasazení do rokenrolového rámce jsou nakonec asi nejzajímavější „hromadné“ scény (harmonická společná večeře, odhalení závěti). Finále mělo být intenzivní, ale kdo se teď postará o ty krtky? Oblíbenost Jeremyho Žehlí můj náhled na výkon Maxe Žehlí moc nevyžehlí..

Agathu Christie mám přečtenou skoro celou (na chuť jsem jí přišla ale poměrně pozdě), Hadí doupě jsem znala. Kniha je klasická dobrá Agatha, filmové zpracování je však zdlouhavé a  Max Irons bohužel nudný a nevýrazný, postrádající charisma. Zaujala mě hlavně Glenn Close. Navíc jsem udělala chybu a sledovala film na Nova Cinema. Proložený reklamami se nekonečně vlekl, takže jsem se nedodívala. Pokud bych si chtěla připomenout závěr, sáhnu si raději do své knihovny. Ale nebylo třeba. Nepamatuji si vždy všechny pachatele, ale tohoto (tuto) ano.

Agatha Christie toho napsala opravdu hodně, takže jsem byl zvědav, na její další adaptaci, zejména když tam hraje synátor Jeremy Ironse. Vcelku nadprůměrná detektivka, kterou vytahuje nahoru herectví Ironse a Stefanie Martini. Zápletku jsem neodhadl, protože, to co se zdálo až příliš jednoduché a uzavřené se nečekaně rozvine do roviny osobní rodinné tragédie. Chybělo mi tam však více napětí a nějaké větší osobní střety. Nnicméně budu nadále sledovat další adaptace této klasické autorky.

Nádherný velký dům, celá rodina pohromadě, obrovské jmění, smrt dědečka.. Vnučka si najme soukromé očko, bývalého přítele, aby prošetřil událost, věří totiž, že šlo o vraždu a má strach, ocitla se v hadím doupěti.. Bavila jsem se, nenudila ani minutu, vidět Glenn Close s brokovnicí, Gillian Anderson pod obraz a k nim malá Honor, pro mě velice zajímavé filmové zpestření, včetně slovních přestřelek členů noblesní rodinky..